Od bolesti k rozhodnutí růst
Kopec múdrych slov…
- Není pravda, že peníze kazí charakter. Peníze ukazují charakter.
Jsou to čertovy obrázky, které mají dvě kouzla: 1) snáze uskutečňují sny, 2) dávají člověku moc. Nicméně peníze ještě nikdy nerozbily vztah. Rozbil ho vždycky člověk.
Sešly se mi teď dva případy a oba začínaly stejně: On a ona nic neměli.
Žena A ovšem ve svém zaměstnání poznala muže, který už NĚCO měl – peníze a tudíž více možností, jak být galantní. Luxusní dárky, večeře, dovolené. Vše, o čem ona snila a čeho se jí jaksi nedostávalo…
- Odolávala dlouho. Jenže čas jí neprospíval. Naopak. Dennodenně stále více viděla rozdíl mezi tím, co má, a tím, co může mít. Její partner neměl snahu finančně růst – plnit jí to, po čem toužila. A tak po 5 letech váhání přehodila výhybku. Odsuzovaná, právě za to, že čekala AŽ 5 let. Svému partnerovi na odchodnou řekla: „Můžeš mi to vyčítat, když mám jen jeden život?“
Žena B byla opakem. I když měla možnost přeskočit k úspěšnějším mužům, rozhodla se od studií podporovat toho svého. Pomoci z něj vytvořit onoho úspěšného muže, kteří jí tolik imponovali jinde.
Aby urychlila jeho vzestup, vzdala se své práce. Starala se o domácnost, děti a vlastně i jeho. Muž se mohl koncentrovat pouze na práci a opravdu vystoupal – až do oblak. Jenže s hlavou v oblacích není vidět dolů na zem. On přestal vidět na svou ženu. Našel si jinou. Tu, od které více slýchal, jak je úžasný a obdivuhodný – protože více času trávil v práci, s ní. Jeho ego mu našeptávalo: S touhle jsi přece VÍC šťastný. Vždyť je… tak mladá, neokoukaná, nestrhaná, nepuťka.
Žena B v očích svého muže ztratila hodnotu, protože se jí sama dobrovolně zřekla. Přestala být sama sebou a pro partnera začala být NIČÍM. Lidé, kteří se obětují druhým, jsou nejčastěji obětováni. Servismanku lze vždy zdánlivě snadno nahradit jednou paní na úklid. Muž jí odstupné při rozvodu také vyměřil podle mzdy uklízeček: 55 Kč na hodinu. 10 let zpětně.
Co si z takového konce vztahu vzít?
Jak jej vůbec ustát?
Jak začít znovu a vůbec uvěřit, že někdo další může být lepší?
A proč zrada bolí více toho, kdo se neprovinil?-- Proč zrada bolí více toho, kdo se neprovinil?
Základní pravidlo zní: Nikdy nezraď člověka, který Tě miluje. Proč? Protože to zabíjí lásku v lidech. Zrazení lidé přestávají věřit v lásku.
Na zradě je nejsmutnější, že nikdy nepřichází od nepřátel. Přichází pouze od těch, kterým jsme věřili. Ti, kterým nevěříme, nás nemohou zradit.
A proč to tolik bolí? V těle vždycky způsobuje bolest něco, co tam nepatří. Bakterie, virus, něco, co je uvnitř nedopatřením, omylem. Zánět srdce nastává tehdy, když zjistíme, že je v srdci někdo nepatřičný. Když nám dojde: „Nezamiloval jsem se do Tebe. Zamiloval jsem se do osoby, za kterou ses vydával.“
Bolí pocit, že jsme nechtění osobou, kterou my sami chceme. Že lidé, bez kterých nedokážeme žít, dokážou žít bez nás. Že ti druzí nelitují toho, co udělali; nýbrž litují toho, že jsme na to přišli.
Nejbolavější na každé lži je zjištění, že někomu nestojíme za pravdu. A bolí nás to tím víc a tím déle, dokud v této hře zůstává někdo obelhávaný. Hlavně když je to naší vinou naše vlastní Já. Tedy dokud sami sebe obelháváme.
Také si namlouváte, že to bude lepší – že druhého slzami přesvědčíte, aby zůstal?
- Nebo že si dodatečně uvědomí Vaši hodnotu, všechno, co pro něj děláte, a vrátí se… zítra, za měsíc, za rok, někdy určitě…?
Zeptám se jinak: Chcete na své situaci něco změnit? Pokud ano, uvědomte si, že nelze začít číst novou kapitolu knihy, dokud si stále čteme tu předchozí.
Jak začít znovu a vůbec uvěřit, že někdo další může být lepší?
Důvěra trvá roky, než se vybuduje. A několik sekund, než se ztratí. Důvěra je jako zrcadlo, do kterého hodíte kámen. I když střepy slepíte, nikdy už svůj obraz nevidíte jako dřív. Proto se na sebe nesmíme dívat slepeným zrcadlem. V takovém zrcadle to totiž nejsme my. A to, co vidíme v zrcadle, není ani náš partner. Především naše představivost.
Rád bych Vám řekl, že lidé se mění. To ano, zkušenostmi. Zrada vždycky změní člověka, který byl zrazen. Ale nikdy ne člověka, který zradil. Ti, kteří neznají hodnotu věrnosti, si nemohou uvědomit dosah zrady.
To nejdůležitější, co se DÍKY zradě naučíme (ano, slovo DÍKY je na správném místě), je, že to, co lidé udělají jednou, udělají kdykoli. Jestli nás někdo zradí jednou, je to ještě jeho problém. Ale jestliže nás zradí dvakrát, je to už naše hloupost.
Nikdy nelitujme toho, že jsme někoho milovali. Každý člověk, který je milován, může být šťastný, že něco takového mohl zažít. A každý člověk, který byl milován a zradil, je velmi hloupý, že něco takového ztratil.
Ano, pláčete. Ale nikdy nezapomeňte, PRO KOHO pláčete: pro člověka, který si ani neuvědomuje hodnotu Vašich slz.
A takoví nikdy nejsou všichni. Existují totiž lidé, kteří znají hodnotu slz. Kteří se díky zradě (ano, opět jí děkujeme) naučili rozlišovat lidi na dvě skupiny. Jsou partneři schopní druhého milovat a chránit. A pak ti schopní obelhávat a zraňovat.
My sami si můžeme vybrat, kdo je pro nás ten pravý.
Zda ten, kdo v těžkostech dokáže bojovat. Nebo kdo v boji přeběhne na druhou stranu.
Jak tohle ustát?
Nejtěžší je zbavit se špatného člověka. K tomu jsou totiž potřeba dva lidé. OBA partneři. Jedna věc je, že my ho už nechceme. Druhá věc je, že on musí chtít totéž.
Někteří lidé si neuvědomí věci, které pro ně děláme, až do chvíle, kdy je pro ně přestaneme dělat. Hovořím o tom také ve svém tříminutovém videu zde.
A pak hrozí, že přijdou s další lží. Že už jsou jiní. Ponaučení. Že náš servis potřebují (no, to už lež obvykle není…). Že se omlouvají.
Ale oni se nemají za co omlouvat. MY jsme jim důvěřovali. Je to NAŠE chyba. Ne jejich. A tu chybu musíme napravit. Už jim nedůvěřovat.
Teprve napravená chyba totiž přestává být chybou a začíná být užitečnou zkušeností – a my pochopíme slovní spojení DÍKY chybě.
V té chvíli začneme nacházet opět to, co jsme ztratili. Svou hodnotu. Svou úroveň. Svou spokojenost. Někdy to chce čas, ale zjistíme, že…
Všechno jednou dostane svůj perfektní smysl. I proto se naučme usmívat přes zklamání, přes slzy. Nezapomínejme, že všechno se děje z nějakého důvodu. Z důvodu prospěšného pro nás.
Třeba abychom si uvědomili, že za skutečnou lásku nemůžeme považovat to, když nám druhý neubližuje tváří v tvář. Ale když nám neubližuje za našimi zády.
- 3 nejdůležitější věci, které musíme mít v okamžiku zrady na paměti, jinak se zklamáním ukoušeme.
Co mít v okamžiku zrady na paměti?
1. Žádný člověk nečte myšlenky
Všechny činy, včetně nevěry, se nejprve rodí v hlavě. Dva dospělí lidé, kterým jde na začátku o budování vztahu, by proto měli spolu pravidelně komunikovat o všem, co jim vadí nebo schází. Nikdo není schopen číst myšlenky druhého, nevidíme nikomu do hlavy a většina vztahů se rozpadá kvůli slovům, která někdy někdo nevyslovil.
S člověkem neschopným komunikace nelze budovat vztah. Je jako neřízený pilot, který neudává souřadnice, a přesto letí vzduchem.
Průměrný člověk má 25 000 myšlenek denně. Muže i ženu napadne, že selhává. Stejně jako je napadne, že druhý selhává. Soutěživé muže navíc ovládá ego. Když nemají nic, připadají si nedostateční. Když mají všechno, připadají si neohrozitelní. Nechceme-li být sami, když se nám nedaří, musíme s tím, kdo nás miluje a je nám ochoten pomoci, mluvit – o svých obavách, domněnkách, prožitcích. Sdílená starost je vždy poloviční starost a sdílená radost dvojnásobná starost.
2. Žádný člověk není dokonalý
Ano, nejsme dokonalí. Nikdo na světě není. (Četli jste Proč obětujeme 90 pro 10 a riskujeme to, s čím jsme spokojeni?) Vztahy tedy nemohou být dokonalé. Musejí mít nedostatky. A dokonalosti se přibližují ti partneři, kteří jsou ochotni na odstranění nedostatků pracovat.
Nelze očekávat, že vztah bude jen úspěch. Vztah je součástí života a život je změna. A pokud nám druhý nechce stát po boku, když se nám nedaří, neměl by být tím, kdo bude stát po našem boku, až se nám začne dařit.
3. Příští vztah nebude mít nic společného s předchozím
Kdykoli nás napadne „Ach, jak jsem mohl být tak naivní a hloupý?“, znamená to, že jsme povyrostli. Kdykoli opovrhujeme svou minulostí, je to proto, že už chyby, které jsme učinili, neopakujeme. Ovšem nebýt naivní a hloupé minulosti, nikdy bychom si dnes neuvědomovali, jak jsme mohli být tak naivní a hloupí.
Jestliže si člověk uvědomí, přizná a opraví chybu, kterou v minulosti udělal, logicky se nemusí obávat, že by ji v budoucnosti opakoval. Právě proto, že jsme ukončili vztah s někým, kdo nám ublížil, už tuto zkušenost nepotřebujeme získat. Už ji máme.
Dítě, které se spálí o plotnu, už nepotřebuje sahat na druhou, jestli pálí stejně. Byla-li zkušenost dostatečná, už nikdy ji neopakuje. Naše intuice, náš vnitřní senzor, už má přenastavené hranice. Jen jedna zkušenost stačí, abychom si uvědomili, že ze starých cihel opravdu nový dům nepostavíme.
(zdroj:https://www.firstclass.cz/…/proc-se-vernost-zeny-pozna-…/3/…)
ĎAKUJEME:
Súvisiace články
Skúsenosťami sa človek učí,tiez som stale pomáhala každému,až som došla k úrazu,stretla som človeka,mladého muža múdreho, ktorý mi poradil“Staraj sa o seba“.odkedy to robím,mám plno času pre seba a všetky svoje záľuby–///P.s.nehadzte perly sviniam