Od bolesti k rozhodnutí růst
Proč musíme prožívat ztráty? Z jakého důvodu potřebujeme nemoci? V Bibli se říká: nemoc nedovoluje lidem hřešit
(„Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem.“ <1. Petr 4:l-2>).
Co je to hřích? Hřích je takové chování člověka, jež zabíjí lásku. Ať je to jakékoliv chování, pokud při tom mizí láska – je to hřích. Hřích je ztráta jednoty s Bohem.
Proč nemoc neumožňuje lidem hřešit? Protože nemoc zastavuje lidské funkce, omezuje instinkty a energie už nesměřuje k instinktu, ale k Bohu. Proto nemoc, neštěstí, urážky a ztráty vytváří stres a pokud na něj budeme správně reagovat, bude lékem i léčbou. Jestliže budeme upadat do deprese a hledat viníky, efekt bude opačný – stres bude zabíjet. Život bez stresu není možný a právě náš postoj k němu nás dělá buď silnějšími, nebo slabšími.
Stres nás může uzdravit, ale také může učinit nemocnými. V našem vnímání se skrývá naše zdraví či naše neštěstí nebo nemoc. Občas ke mně přichází pacienti a říkají: „Přečetli jsme Vaše knihy, ale výsledky nejsou žádné.“ Dívám se na jejich pole a říkám: „A proč jste ještě stále neodpustili blízké osobě?“ – „A jak mu mám odpustit, když se takhle zachoval?“ Vysvětluji: „Co je to odpuštění? Nikdy nedokážete odpustit, pokud si myslíte, že jen dotyčná osoba nese vinu. Jestliže chápete, že ne, že prostřednictvím této osoby vás Bůh léčí, pak jí odpustíte.“ Proto, aby bylo možné někomu odpustit, je třeba vidět ve všem Boží vůli. Toto realizovat je pro většinu z nás velmi obtížné, protože nás dnes učí, že Boží vůle není, je jenom ďábelská vůle kolem nás, že svět je krutý a nespravedlivý. Pokud věříme, že svět je krutý a nespravedlivý a nevidíme Boží vůli ve všem, šanci na odpuštění, na přijetí toho, co se děje, nemáme. Když odpouštíme, pociťujeme lásku v duši a sami se uzdravujeme. Následně se uzdravují i naše děti a teprve pak se začíná měnit náš osud. Viděl jsem mnoho zanikajících rodů, které byly na jemné úrovni již prakticky mrtvé. Když ale začne člověk měnit svůj postoj k minulosti, odpouští všem a vidí v tom Boží vůli, učí se milovat, tak začínají změny a já vidím, jak se u něj tvoří budoucnost. Je pravda, že při tomto procesu může probíhat to, čemu říkám „očista“.
Jestliže máme uvnitř v duši spoustu špíny a přitom se začínáme měnit, pak je cesta k Bohu doprovázena očištěním duše. Můžeme být nemocní, mohou se objevovat nepříjemnosti a také nezasloužené urážky – to je normální proces očištění. Nyní musí věda dobrovolně či nedobrovolně dospět k pochopení toho, že naše city, pocity, naše jednání ovlivňují naše zdraví a osud.
Sergej Lazarev – Diagnostika karmy
ĎAKUJEME:
Probuzení * 2012 * – Awakening * 2012 *
Súvisiace články
pravdive a poucne dakujem