Podstata lásky

Cit lásky vůči jinému člověku je mnohem důležitější, než ten člověk sám. Když jde o lásku, člověk není cíl, ale prostředek. Když milujeme jiného člověka, milujeme to, čim je především: duchovní strukturou bioenergetického pole. Jeho fyzickou strukturu, kterou obvykle nazýváme člověkem, milujeme asi jako oblečení milovaného partnera, které nám ho připomíná. Když nevidíme lidskou duši, tedy pravou podstatu člověka, která je Božskou součásti, může se v nás projevit pokušení připoutat se k jeho fyzickému obalu. Když říkám, že Boha miluji víc než svého milovaného, znamena to, že duchovní v něm miluji víc než fyzické. Taková láska se někam nevytrácí a nikam nezmizí, když milovaný člověk přijde o nohu nebo ruku, když si zohaví tvář, je na léta upoutan na lůžko nebo zemře. Takova láska se nehasne, když se zmrzačí duše člověka a on se stává duševním invalidou, protože láska není závislá na pozemském. A taková láska nás vede k Bohu.

S. N. Lazarev
Kniha: Schopnosti a šťastný osud. ( Diagnostika karmy 2)

zdroj:   Sergej Lazarev – Diagnostika Karmy