7 způsobů jak milovat svoje tělo
Navážu na předchozí článek. Jsem opravdu moc rád, že je mnoho lidí kteří to chápou, vidí podobně, a snaží se s tím něco dělat. I kdyby jen jeden člověk se snažil jít touto cestou, bude vždy takové úsilí cenné. Ale co dál ?
Jak s tím mám naložit v případě, že bych chtěl / chtěla něco takového začít praktikovat ? Ať se jedná o jakoukoliv cestu, musíme mít dvě věci. A to je trpělivost, a naše tělo musí být nástrojem naší mysli. Teď si k těmto dvěma bodům něco málo řekněme. Trpělivost je výsadou, která tato pokroková společnost ztratila. Všechno chceme hned, bez úsilí, nejlépe když si to můžeme koupit. Proč ? No protože to je bez práce, nemusím nic měnit, nebo mě to stojí minimální úsilí. Příklad za všechny. Mnoho lidí dnes chodí na různé kurzy 
práce s energií. Za víkend dostanou vytoužený certifikát, který je mnohdy stojí tisíce korun. Koupili si dovednost. Koupili si sebejistotu. Potřebovali ji. Protože si mnohdy nejsou jisti, že to vlastně umí. Ten kdo si je jistý s tím co umí, jistotu nepotřebuje. Prostě to ví. Ale za tímto „vědět“ stojí opravdu mnohaleté úsilí člověka jít po cestě, která není jednoduchá. Nemá smysl nastoupit přímo na vysokou školu, když neznám základy ze základní školy. Vždy mě budou unikat ty základní a podstatné věci. Jeden příklad z mé zkušenosti. Lidé se mě často ptají, jaký mám názor na to nebo ono, jaké je lepší cvičení to nebo ono. Nesčetně krát jsem seděl s lidmi a na toto se mě ptali. Když jsem jim odpověděl, byli překvapeni. Moje otázka zněla : chcete ty věci znát nebo umět ? Je v tom totiž podstatný rozdíl. Proč se budu učit pranajamu ( dechové cvičení z jógy ) když nezvládám ani sám sebe, natož abych ovládal dech ? A tady přicházíme k druhému bodu aby tělo bylo nástrojem naší mysli. V naší západní „lidské“ společnosti totiž bezvýhradně ovládá naše tělo naší mysl. Myslíte si, že mě baví se svléknout v -18 stupních mrazu venku do půl těla ? Nebuďte bláhoví, nechce se mě. Ale rozdíl je v tom, že se svého těla neptám, jestli se mu chce. Prostě mysl nařídí a tělo poslechne. Protože naše tělo je ve „zdravém režimu“ podřízeno naší mysli. Tělo si nemůže říct, hele mysl, říkej si co chceš, já to neudělám. Tělo vždy poslechne svou mysl, a to i v bohužel těch těžkých chvílích kdy rozhodnutí mysli přebije i obranný mechanismus těla a třeba skočí z mostu. Myslíte si že by to tělo udělalo, kdyby mysl nechtěla ? Že by se samo chtělo zničit ? Když je geneticky nastaveno se rozmnožovat a zachovat ? Přežít ? Rozhodně ne… Ti z vás, kteří se chtějí něco „opravdu“ naučit, by měli začít tímto krokem. Navraťte se ke svému „zdravému stavu“ kdy se tělo stane nástrojem na vaší cestě, a ne aby jste byly nástrojem svého těla na jeho cestě. Je v tom opravdu podstatný rozdíl…
práce s energií. Za víkend dostanou vytoužený certifikát, který je mnohdy stojí tisíce korun. Koupili si dovednost. Koupili si sebejistotu. Potřebovali ji. Protože si mnohdy nejsou jisti, že to vlastně umí. Ten kdo si je jistý s tím co umí, jistotu nepotřebuje. Prostě to ví. Ale za tímto „vědět“ stojí opravdu mnohaleté úsilí člověka jít po cestě, která není jednoduchá. Nemá smysl nastoupit přímo na vysokou školu, když neznám základy ze základní školy. Vždy mě budou unikat ty základní a podstatné věci. Jeden příklad z mé zkušenosti. Lidé se mě často ptají, jaký mám názor na to nebo ono, jaké je lepší cvičení to nebo ono. Nesčetně krát jsem seděl s lidmi a na toto se mě ptali. Když jsem jim odpověděl, byli překvapeni. Moje otázka zněla : chcete ty věci znát nebo umět ? Je v tom totiž podstatný rozdíl. Proč se budu učit pranajamu ( dechové cvičení z jógy ) když nezvládám ani sám sebe, natož abych ovládal dech ? A tady přicházíme k druhému bodu aby tělo bylo nástrojem naší mysli. V naší západní „lidské“ společnosti totiž bezvýhradně ovládá naše tělo naší mysl. Myslíte si, že mě baví se svléknout v -18 stupních mrazu venku do půl těla ? Nebuďte bláhoví, nechce se mě. Ale rozdíl je v tom, že se svého těla neptám, jestli se mu chce. Prostě mysl nařídí a tělo poslechne. Protože naše tělo je ve „zdravém režimu“ podřízeno naší mysli. Tělo si nemůže říct, hele mysl, říkej si co chceš, já to neudělám. Tělo vždy poslechne svou mysl, a to i v bohužel těch těžkých chvílích kdy rozhodnutí mysli přebije i obranný mechanismus těla a třeba skočí z mostu. Myslíte si že by to tělo udělalo, kdyby mysl nechtěla ? Že by se samo chtělo zničit ? Když je geneticky nastaveno se rozmnožovat a zachovat ? Přežít ? Rozhodně ne… Ti z vás, kteří se chtějí něco „opravdu“ naučit, by měli začít tímto krokem. Navraťte se ke svému „zdravému stavu“ kdy se tělo stane nástrojem na vaší cestě, a ne aby jste byly nástrojem svého těla na jeho cestě. Je v tom opravdu podstatný rozdíl… Mějte krásný den,
Pavel
Súvisiace články
