Kdyby kdyby kdyby. Aneb jeden čin je více než tisíc myšlenek…
„Hodně lidí ve vztahu trpí převážně díky tomu, že od druhého něco očekávají. Očekávají, že když sami často říkají „miluji tě“, bude to říkat i jejich partner a už jim nedochází, že ten druhý to třeba nedokáže vyjádřit slovy, ale za to to projevuje pohledem do očí nebo upečením zatracené bábovky, kvůli které jde do pitomého obchodu koupit kokos na posypání, který jinak k smrti nesnáší, že když oni jsou schopni a ochotni snést druhému modré z nebe, že ten druhý by udělal totéž pro ně.
Ale v tomto je ten problém, protože nemůžete od druhého čekat reakce, slova a činy, kterými ho sami zahrnujete. On do vztahu přišel po jiné cestě než vy, potkal se na ní s jinými lidmi, okusil jiné chutě, vůně, doteky a pocity než vy. Vyplakal odlišné množství slz, jizvy mu připomínají jinak hluboké a 
bolestné zážitky než ty vaše, z předchozích vztahů vzešel s jiným počtem ran a facek. Je jinou osobou než vy sami a je jedno, že je momentálně díky společného svazku vaší součástí, přesto je v něm sám za sebe. Pokud se dostanete do krizového momentu, který má obdobný základ, zahrnuje podobné emoce a výbuchy, nepočítejte s tím, že se váš partner zachová tak, jak jste se ve stejné situaci zachovali kdysi vy. Nejde to, není to možné, protože on(a) má v sobě nahromaděny jiné střípky. Očekávání je ten nejhorší zabiják vztahů a vytváření si domněnek druhý. Jistě, že vztah je o spolupráci, otevřené komunikaci, kompromisech, ale ty také nemusí přicházet rychlostí, jakou si sami představujete nebo v kterou doufáte, abyste se mohli posunout. Každý jste v jiném bodu vývoje ať už osobním, či duchovním, takže stejně nelze uspěchat a znovu očekávat, že ten druhý zařadí vyšší rychlostí stupeň, páč vy byste to v tomto bodu prostě udělali, anebo se vám už nechce čekat, v kterémžto případě je to ovšem zas a pouze váš problém. Toho druhého máte rádi proto, jaký je, a ne proto, jakého si ho představujete mít. Vaše cesty se nestřetly náhodou, co vás má naučit, to vás naučí, a zda má daná lekce trvat měsíc nebo dvacet let, je napsáno tam nahoře ve scénáři, který stejně neovlivníte, tak se na veškeré analyzování vyserte. Pokuste se nad věci povznést a nechte je plynout, vnímejte partnerovy odlišnosti jako krásnou sochu, kterou doma nikdy jiný nemá, páč je jedinečná ve všech svých nedokonalých liniích a puklinách. Pokud je ovšem setrvání ve vztahu pro vás už neúnosné, protože vy máte radši tuctová umělecká díla, tak z něj s veškerou grácií odejděte. Zůstávat v příběhu s nadějí, že se druhý změní, že jednoho dne zapadne do vašich měřítek, tabulek a jiných grafů, je čisté bláznovství. „
Helena Jetelová
(prevzaté z FB)
Súvisiace články
