EGO pasti
U žen je problém znát svou vlastní hodnotu těžší než u mužů.
Ženy jsou mnohem silněji v kontaktu se svými city.
Podle své přirozenosti chtějí, aby jejich city byly opětovány.
Nechají se dojímat a již tím nejsou strnulé.
Mnozí muži, obzvláště ti, kteří se nepoddávají svým pocitům, považují schopnost žen se dojmout za slabost.
To je potom pro ženu velice těžké.
Když je ve spojení se svými city, vytýká se jí to jako slabost.
Není-li – je sice uznávaná, ale za cenu, že se nakonec ztratí.
Nepochopení mužsky orientovanou společností, přivádí ženy až k rozpolcenosti, kterou jen těžko mohou ustát bez úhony.
Podle toho se také ženám na Západě vede špatně.
Muži mi velice leží na srdci, protože se tak podivuhodně vrhají do života a uskutečňují, co si předsevzali.
Mají mou lásku.
Avšak moje největší snažení patří ženám.
Ze 60% jsem přišel na Zem kvůli nim.
Jejich situace je tak těžká, že nutně potřebují pomoc.
Žena je srdce světa.
Toto nádherné srdce se dostalo téměř do neřešitelné tísně.
Proto veškerou péči věnuji ženám.
Ženy musí znovu stavět na Boží lásce, na Božím porozumění pro ni, na Božím vedení.
Nepřišel jsem nadarmo.
Pomohu jí, to je v mém plánu, proto se to uskuteční.
Jsi-li jako žena v tísni, obrať se na mne kterýmkoliv jménem.
Já ti odpovím.
To je moje úloha.
Tvým úkolem je udělt první krok.
Proč tak musíš udělat?
Posílí to totiž tvé ocenění vlastní hodnoty.
Tím, že se obrátíš na mne víš, že jsi učinila něco, co je rozhodující.
To tě přivede blíž nejen ke mně, ale i blíž k sobě samé.
A přesně o to jde.
Žena se sobě přiblíží, vybuduje-li si cit pro ocenění sebe tím, že bude brát vážně co cítí.
Stejně jako muž, který něco koná tím, že se dá otřást ve svém myšlení a otevře se citům, žena vykoná mnoho, když svým citům naslouchá a také rozlišuje.
Vivéka, schopnost rozlišovat, je pro člověka velký dar, který dostal.
Bez něho by byl ztracený.
Schopnost rozlišovat je proto tak důležitá, protože ti stále umožňuje najíít střed.
Cesta k vlastnímu Já je cesta středu.
Všechny extrémy jsou okliky na cestě ke středu.
Pravda leží vždy uprostřed mezi extrémy.
Přesně ten střed vyhledává vivéka.
Žena by se jí měla učit od svého muže, tak jako on by se měl učit od ní cítění.
Toto je příklad krásného doplňování, které si navzájem páry mohou poskytnout.
Muž dává ze svého myšlení, žena ze svého cítění, neboť teprve společně tvoří celek.
To vyjadřuje také slavná pasáž z Bible, která říká, že jsou stejné tělo.
Existuje mnoho interpretací na různých úrovních.
Ta, o které teď mluvím říká, že jenom člověk, u kterého je harmonicky spojeno cítění a rozlišování, je celiství.
A co je celistvost cítění a rozlišování?
Svědomí.
Je to vnitřní jehla kompasu, která stále míří k Bohu a jeho zákonům.
Jestliže střelka neukazuje k severu, je kompas bezcenný.
Jestliže svědomí nesměřuje k Bohu a k jeho hodnotám, je nejen bezcený, ale dokonce nebezpečný, neboť potom je člověk schopen všeho.
Pro ženu je vivéka proto tak důležitá, že city mohou převážit a člověka strhnout.
Některé ženy mají potom tendenci přehánět, být nerealitstické, exaltované.
Tohle není jistě cesta, která tě dovede k sobě.
Měla by se vynasnažit cítit a zároveň to, co vnímá spojovat s realitou.
To je nejúčinější způsob jak se nedostat do zmatku.
Jak může své city spojovat s realitou?
Například tím, že se podrobí kritice zcela racionálních lidí.
Mnoho žen se kritiky bojí, protože jsou natolik zraněné a domnívají se, že každá kritika je nutně porazí a ještě více vzdálí od svých citů.
Obavy jsou vždy špatní rádci a zajisté nedobrým směřováním ke svému Já i ohodnocení sebe.
Vystav se kritice, když se cítíš silnější, ale také tehdy, máš-li pocit, že by mohly převážit tvé city.
Nedívej se na svého protivníka jako na nepřítele, ale jako na přítele a průvodce na cestě.
On jím také ve skutečnosti je.
Jak přijdeš ke svému vlastnímu Já, k tomu, co opravdu hledáš víc než svou vlastní tělesnou existenci?
Tím, že budeš integrovat.
A o co jde?
O to, co ti chybí.
Muž musí proto prožívat city a ženy rozlišování.
Vlastní Já je středem, protože je celkem.
Proto je známkou nevědomosti, když muži se dívají svrchu na ženy a opačně.
Každý odmítá v tom druhém to, co ještě nemá, ale bezpodmínečně musí uskutečnit k dosažení svého určení.
Mezi muži a ženami není tudíž rozdíl v hodnotě, nejsou nic jiného než průchodné stanice k tomu, co jsou.
Nejsou ani muž, ani žena.
Jsou vnitřní Já (Atma), které tě vede jako svědomí.
Nezaplétej se proto se svým tělem natolik, aby ses s ním identifikoval.
Je velmi, velmi krátkozraké ztotožňovat se s jeho pohlavím.
Nejsi muž ani žena, obojí je pouze stádiem.
Také neříkáš, že jsi třetí třída základní školy jen proto, že ji navštěvuješ.
Jistěže se musíš jako žena nebo muž cítit, jinak se mineš s určením této inkarnace.
Proto si však nesmíš myslet, že jsi tím provždy.
Provždy nejsi ani prvním, ani druhým.
Žena se sobě přiblíží, vybuduje-li si cit pro ocenění sebe tím, že bude brát vážně co cítí.
Stejně jako muž, který něco koná tím, že se dá otřást ve svém myšlení a otevře se citům, žena vykoná mnoho, když svým citům naslouchá a také rozlišuje.
Vivéka, schopnost rozlišovat, je pro člověka velký dar, který dostal.
Bez něho by byl ztracený.
Schopnost rozlišovat je proto tak důležitá, protože ti stále umožňuje najít střed.
Cesta k vlastnímu Já je cesta středu. …
ĎAKUJEME:
Inspirováni srdcem
Súvisiace články
