Boží mlýny melou sice pomalu, ale zato jistě. Není třeba lpět na vnější spravedlnosti, která nastane tehdy, až nastolíme spravedlnost uvnitř.
Položme si několik otázek: Dáváme všem částem duše stejnou pozornost? Zapojujeme všechny naše podosobnosti rovnoměrně, aniž bychom nějakou popírali? Jaký je náš vztah k nechtěným a odepřeným částem osobnosti? Dáváme stejně lásky sobě jako druhým?
Pokud nás cokoliv vnějšího irituje, je potřeba nejprve najít příčinu v sobě. Když nás například štve nějaký člověk (může to být i situace), ptejme se: co přesně mi na něm vlastně vadí? Jakmile zjistíme, že je to třeba agresivita nebo tvrdost dotyčného vůči nám, je vhodné se dále ptát svého nitra: V jakých situacích se sám k sobě chovám agresivně? V čem jsem na sebe podobně tvrdý?
Vše je o našem postoji k sobě samému a tento postoj utváří naši realitu. Každý den takto dostáváme mnoho velmi cenných zpráv o našem vnitřním stavu a nevědomých pocitech. Proto sledujme své myšlenky, slova a pocity vůči druhým lidem a situacím. Nacházíme tak příčiny našich problémů jako v zrcadle, ale pouze tehdy, jakmile je vztáhneme na vztah k sobě samotnému.
Není otázky bez odpovědi. A není ani odpovědi bez otázky. Všechno vědění je v nás. Hluboko uvnitř známe všechny odpovědi. My to dávno víme, stačí jen naslouchat znamením naší duše, uklidnit pochybující a nevědoucí mysl a uvědomit si, že pouze my jsme tvůrci našich emocí. Nikdo jiný za naše emoční reakce nenese odpovědnost. Tak už přestaňme reagovat ve vleku neuvědomělých pocitů. Začněme spravedlivě a odpovědně konat ve vztahu k sobě.
autor:
Ivo Leinveber