Vďačnosť
Dvacáté první století nám dává jeden velký dar. Díky technice máme daleko více času sami pro sebe. V dřívějších dobách to tak nebylo. Dnes už nemusíme chodit prát prádlo k potoku, na louce ho rozkládat, aby se vybělilo a uschlo. Máme automatické pračky popřípadě sušičky. Koberce se dnes už nevyklepávají na klepačích, ale vysávají je už v dnešní době robotické vysavače.
Na dřevo nechodíme (alespoň většina z nás) a doma v kamnech si netopíme. Všechno dnes za nás dělá technika. Díky tomu všemu bychom měli mít dost času na to, abychom sebe sama rozvíjeli. Ovšem opak je pravdou. Pomalu a jistě
degenerujeme. Náš životní čas, který nám umožňuje technika dnešní doby, promrháme shromažďováním informací, které stejně nedokážeme nijak využít. Dnešní lidstvo je opravdu vzdělané. Až úzkostlivě se dbá na naši vzdělanost. Ale co s tím? Je pro nás opravdu dostačující, že mi kamarád uznale řekne, ty toho tolik víš? Nebo je to spíše k zamyšlení a bylo by lepší kdyby řekl, ty jsi toho tolik udělal… Vidíte v tom ten rozdíl? Tolik víš, tolik udělal… Právě shromažďování dalších a dalších informací je to, co nás odvádí od praktického využití. Jednoduše náš čas používáme převážně tím, že shromažďujeme další a další informace. Kdybych toto dělal ve chvíli, kdy mám hlad, tak hlady umřu. Hledal bych další a další recept, který si udělám, ale nikdy bych se nedostal k tomu, že bych ho uvařil. Když dítěti dáte jednu hračku, bude si s ní spokojeně hrát. Pokud ho hračkami zahrnete, bude běhat od jedné hračky k druhé a s žádnou dlouho nevydrží. My jsme na tom stejně. Stálý přísun nových informací se pro nás stalo drogou, bez které nedokážeme žít. A právě tento přísun nových a nových informací je to, co v nás ubíjí tvořivost, to co nás jako lidi okleští na pouhé konzumenty. Vlastně, nestalo se to už? Nakonec, díky přemíře informací člověk neví, kudy jít dál. V mé dlouhodobé praxi práce s lidmi na jejich sebe-rozvoji vidím tento fenomén jako nejhorší. Drtivá většina lidí tyto věci zná, ale není schopna je začít používat ve svém životě. A co hůř, ani je nenapadlo to udělat. Stali jsme se závislí na mluvení. Všichni jen žvaníme a skutky pokulhávají. A jak jste na tom vy? Máme před sebou nový týden. Využijte ho k tomu, abyste něco, o čem dlouho mluvíte, udělali…
Krásné pondělí všem,
přeje Pavel
ĎAKUJEME:
Súvisiace články
