Nezväzujme sa vzájomne, len kráčajme vedľa seba
Kráčet po duchovní cestě je pro mne dar Života samotného, dar, který dávám sama sobě, mé „božské Já“ obdarovává své „pozemské Já“.
Zprvu přicházelo jakési nevědomé spojování s mou ,,Já Jsem Přítomností“ , kdy ony pocity blaha byly něčím, co se objevilo a zmizelo, něčím, co mne činilo šťastnou a radostnou – ale zároveň mne oddělovalo od ostatních lidí, protože toto bylo jiné, nevysvětlitelné. Nenásledovalo kupodivu vědomé spojování, nýbrž potlačení, zapomnění na „něco“…. Kdybych jen věděla na co…. Ale nevadí, je tu přece zábava, jsem stejná jak ostatní, patřím k nim – opojný mok a mlha falešné identity. 
A to „něco“ jen tiše zpívalo v koutku mého srdce, občas jsem zaslechla ozvěnu, a tak ve mne zazněla vzpomínka na „něco“, co jsem měla a ztratila. Příliš jsem však nenaslouchala, ztracena v bolesti, v poutech a iluzi falešné lásky. Nakonec mne právě ona vnitřní bolest a utrpení osvobodily, staly se tak nesnesitelnými, až celá má bytost volala: ,,Bože pomoz mi, už nechci!“
A tichá, sotva slyšitelná píseň v mém srdci sílila, přála si být nejen slyšena, ale též zpívána – a také chtěla najít svého autora. Poznat svůj prvotní tón, hrát symfonii Života.
Přivedla mne tam, kam bylo třeba, abych toto vše v sobě opět nalezla. Abych překonala iluze… Mé „božské Já“ osvobozuje krok po krůčku své lapené vědomí… opět se rozvzpomíná na své milované, a nalézá je – v této i jiných dimenzích…. A tak přes všechny nástrahy, pády a opětné vzestupy tu sedím a píši domácí úkol na prožitkový seminář.
Pět hlavních myšlenek uvědomění z mé cesty:
To, co se jeví z pohledu vyšších dimenzí jako „zcela jasné, jednoduché“, nabývá ve hmotném světě úplně jiných rozměrů a může být velice složitým. Nicméně…
Božská láska a světlo jsou všeobjímající, všemocné, vše-milující – vždy vítězné. Zbraně, které používají oddělené části života, jakkoliv se mohou jevit hrozivé, nemají proti Božskému Zdroji nejmenší šanci. Jejich cílem je tedy nás odvádět, zmást, zaslepit. Božská láska a světlo jsou podstatou Všeho – jak by mohly být poraženy? Pak tedy…..
Jakmile se plně obrátíme k Božství uvnitř nás, nemá nic jiného, co nepochází od Nejvyššího Zdroje nad námi žádnou moc…
Vědomé poznání a překonání nástrah nás posiluje, přesahujeme sami sebe a stáváme se „čímsi víc“.
Pouze tvoření pramenící z nejhlubšího pramene Božství, vyjadřující Boha samotného, v harmonii s veškerým Životem je radostné a cenné, pouze to obohacuje a rozšiřuje „Vše, co je“ – a já chci být součástí tohoto posvátného aktu.
Promlouvám ke svému minulému já:
Promluvou ke svému minulému já se nesnažím změnit své dosavadní činy, ale osvobodit své současné Já z pout, jež si samo vytvořilo:
,,Neboj se toho, kým skutečně Jsi – nech plně zaznít vnitřní píseň Života, pak zmizí nejistota, pocit oddělenosti, potřeba „někomu něco dokazovat“. Buď Skutečná, Opravdová, Živoucí. Žít vědomě a vyjadřovat Božství každým kouskem své Bytosti je tím nejcennějším, všechny zdánlivé překážky pak překonáš.“
Rada ke spícím v okamžiku převratu:
,,Neboj, později vše pochopíš…. a stojí to za to!“
Pro www.reiki-centrumpraha.cz napsala L.
***
(Reprodukce textu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je uvedeno jméno autorky a tato poznámka – prowww.reiki-centrumpraha.cz napsala L.)
Súvisiace články
