V predvianočný čas…
Iný pohľad na to všetko, čo sa deje okolo nás…
Svět je v pohybu. Prakticky ve všech větších městech současné civilizace se dávají masy lidí do pohybu, aby vyjádřily své rozhořčení a hlubokou frustraci z jeho nefungování (resp. fungování mimo jejich představu). Akce začala před několika týdny symbolickou okupací Wall Streetu a rozšířila se do celého světa. Je velmi zvláštní vidět všechny tyto zprávy v kontextu změn vědomí, jež se nyní odehrávají v tichosti na pozadí (tedy alespoň nejsou vidět na titulních stránkách novin). Akce Occupy Wall Street má od počátku poměrně revoluční ladění a symbol zaťaté pěsti spolu s červeno-černými barvami dává tušit, že jistá část lidské populace s vyhraněným směřováním vycítila ducha doby a zareagovala na něj po svém. Jedna narychlo zformovaná revoluční „bída“ se staví „lesku“ dlouhodobě budované síly korporátního byznysu (tedy i politiky a médií). Budiž, je to pochopitené. Je v tom zoufale cítit volání po větší rovnováze sil ve světě, ale je na místě položit si otázku – jaká skutečnost se skrývá za hesly jako „MOC OBYČEJNÝM LIDEM“ nebo „ROZDEJTE PENÍZE CHUDÝM“? Je tohle cesta ven? Někam do skutečné změny? Je tohle, co dnes lidstvo na Zemi nejvíc potřebuje? Skrývá se za tím skutečná svoboda Člověka poznání, jeho spojení s Duchem a bytí v souladu se vším živým a vnímavým v našem společném prostoru, který obýváme? Asi sami cítíte, že ani náhodou.
 |
| Ukázka z blogu ‚We are 99%‘ |
Na většině fotek z demonstrací jsem si všiml, jak obyčejně žijící lidé svírají v rukou ručně psané transparenty o tom, že oni jsou 99%. Jak jimi žalují. Začalo mě zajímat o co jde a narazil jsem na pozoruhodný blog, plný lidské bídy, ukřivděnosti a beznaděje. Ta bída říká něco významného o nás samých, ale především o virtuální podstatě světa 1.0 a všech jeho deklarovaných bohatstvích. Zatímco jsme po léta snili svůj bezduchý sen o bohatsví a blahosklonně posílali tuny humanitárních potravin tam či onde, unikala nám mezi prsty podstata naší skutečné niterné bídy, kterou jsme díky všudypřítomné naleštěné reklamě a životu na dluh neviděli, a díky které se dnes pozornost lidí upíná k bolestnému konci amerického (a světového) snu o nekonečné spotřebě a růstu. Je to přece jen pár let, kdy byla média plná zpráv o tom, jak se nám všem (na západě) skvěle daří, všechno roste, kola se točí, celebrity frčí, charita jede, móda fičí, všichni jsou víceméně spokojeni – kupujte, kupujte, nebojte se, kupujte a vyhazujte na smetiště a tak pořád dokola! Dokonce se měřily indexy spokojenosti obyvatel s životem a poměřovaly se mezi různými městy a státy a dělaly se další tisíce podobných nesmyslů. Tohle všechno byl jen sen, na který jsme skočili, protože jsme nedokázali uvidět kdo a proč ho vysnil. Podle mě se původně jednalo o sen hrstky lidí, který se opíral o fungování ekonomických teorií, díky nimž se tito tvůrci dostali k nekonečným zdrojům lidské životní energie, získávané tím, že po dlouhá léta dokázali poutat pozornost lidstva k něčemu tak virtuálnímu jako byl ‚měnový systém‘, ‚peníze‘, ‚politika‘, ‚ideologismy‘, nebo ‚náboženství‘. V poslední době pak ‚růst‘ a ‚spotřeba‘, případně ‚terorismus‘. Dokonce uměli tímto snem manipulovat tak dokonale, že se nás ve válkách, na kterých ve finále zase někdo energeticky získal, pozabíjelo několikset miliónů. Tedy až teď se tenhle pevný a po staletí funkční konstrukt začíná pomalu ale jistě rozpadat. Sám vidím, jak se kusy světa 1.0 rozpadají a mizí. Kultura se začíná obnažovat ve své ryzí podobě.
 |
| Dvě staré afgánské ženy promočené na kost žebrají na ulici. |
To je skvělé, protože konečně máme možnost strčit ruce do něčeho živého. Ve skutečnosti je to totiž strašně jednoduché. Řešení spočívá v jednom jediném slovu: VÝBĚR. Máme na výběr, každou sekundu naší existence na této Zemi máme na výběr. Ty dvě na kost promočené staré ženy, žebrající na afgánské ulici jsou na tom úplně stejně jako jsme na tom dnes my – index spokojenosti obyvatel světa 1.0 je na bodu mrazu a cítíme se jako žebráci, kteří přišli o své místo na slunci a přestávají mít i na základní živobytí. Dokonce o tom zakládáme blogy, ve kterých žalujeme, jak je ten svět zlej! A viníme nenasytné korporáty. Jasně že jsou nenasytní, nekonečně nenasytní, stejně jako jsme byli ještě nedávno my (dokud stroj fungoval). Ať se nám to líbí nebo ne, nikdo se tady o nás nepostará, pokud se o sebe nepostaráme sami. Tohle je základní premisa přežití pro nejbližší období. Pakliže jsme schopni ji připustit jako reálnou, je na čase se posunout někam dál. A kde jinde můžeme začít, než u nového vzdělání a sebepoznání. Ve hře jsou nyní otázky typu: „Jaká je moje skutečná hodnota? S jakým skutečným darem jsem se narodil? Čím mohu já osobně udělat tenhle svět lepším místem k bytí? Existuje ještě něco mimo mně a svět jak ho znám? Jak se s tím můžu spojit?“
Čas se krátí, přátelé…
zdroj:
http://www.novebohatstvi.cz/2011/10/lesk-bida-sveta-10.html
Súvisiace články
