Žlutá sluníčka na jarní louce – potěšení i užitek
Staršie, ale oplatí sa zopakovať…
Karma naprosto není principem trestu za špatný skutek. Karma je realizací energetického náboje, náboje životní síly. Když máme sami sebe rádi, vzniká uvnitř našeho těla energetický náboj vyzařující do našeho životního prostoru.
Tato životní síla formuje situace, v nichž se vnitřní energetický náboj lásky k sobě samým realizuje prostřednictvím lidí a událostí, k prospěchu nás samých i našeho okolí.
Budeme-li se mít doopravdy rádi, můžeme si napravit karmu.
Když sami sebe rádi nemáme, vzniká uvnitř opět energetický náboj vyzařující do okolí.
Realizuje však cíle opačné – vytváří pro nás situace, v nichž se uplatňuje naše neláska k sobě, rovněž prostřednictvím lidí a událostí. A zcela rozhodně se nedá mluvit o jakémkoli prospěchu pro kohokoli.
Každý z nás by chtěl ve svém životě něco napravit, něco zdokonalit, vytvořit. Toto „něco“ může pocházet z jakékoli oblasti našeho života, může se to týkat lásky, vztahů, rodiny, práce, finanční situace… Naše přání jsou uskutečnitelná, dají se vyplnit.
Problém může spočívat v tom, že přání je sice dobré, avšak energetický náboj, který vysíláme k jeho realizaci, je zaměřen na cíle úplně opačné. Karma nenásleduje naše fantazie, drží se naší energie. Výsledkem může být, že se za někým vydáme s těmi nejlepšími úmysly a dostaneme od něho pár přes ústa. Chtěli jsme to nejlepší – a dopadlo to jako vždycky…
Načež si lámeme hlavu, co jsme udělali špatně, proč se nejlepší úmysly změnily v samé problémy a co to máme za karmu.
Přitom odpověď je jednoduchá: jaký je náboj, taková je karma.
Toužíme například v osobním životě po lásce a štěstí. To je krásné a zcela splnitelné přání. Když ho však prohlédneme ze všech stran a půjdeme do hloubky, zjistíme, že sami sebe rádi nemáme. Partnera hledáme, aby svojí láskou kompenzoval naši nelásku.
Na energoinformační úrovni vzniká situace, kdy sen o lásce a štěstí v osobním životě nabíjíme neláskou k sobě samému. Jaký je výsledek ? Realizace náboje, tedy realizace nelásky k sobě samému, se nám dostává v nové podobě – v podobě nelásky člověka, o kterého jsme stáli. Karma udělala své – spojila příčinu s následkem.
Další příklad: rádi bychom měli dobrou práci s dobrým platem. Co to je „dobrá práce“? To je práce, která nás zajímá a kde si nás váží. A „dobrý plat“? To jsou peníze, kterých je dost na to, abychom si mohli udělat radost užitečnými a příjemnými věcmi, jimiž sami sobě projevujeme lásku a péči.
Takže dobrá práce nám dává možnost pocítit svou hodnotu a dobrý plat nám umožňuje projevit sami sobě lásku a péči.
Jenomže pokud se nemáme rádi, nedokážeme přání dobré práce nabít odpovídající energií. Máme náboj, je to náboj naší nelásky k sobě samému. Ten nám s realizací cíle „pocítění vlastní hodnoty“ nepomůže.
Problém se prohlubuje také tím, že i přání dobrého platu je nabíjeno neadekvátní energií. Nemáme se rádi, proto od sebe dobrý plat podvědomě odsunujeme. Vždyť když se nemilujeme, necítíme k sobě ani lásku ani péči a nevíme, jak s tím dobrým platem naložit.
Co tedy získáme jako výsledek ? Práci, která nám nesedí a plat, o kterém je hanba mluvit. Karma udělala své – spojila příčinu s následkem.
Karma připomíná fyzikální zákony: máme kladívko, můžeme jím udeřit na hřebík, ale také se můžeme praštit do prstu. Přitom v obou případech půjde o jedno a totéž kladívko a o stejné vynaložení sil. Rozhodujícím prvkem je vektor síly – jakým směrem je kladívko zaměřeno.
V našem případě nasměrování kladívka znamená buď lásku k sobě samému, nebo nelásku.
Vše, čemu se musíme naučit, je ovládat svůj silový vektor. Tedy vnitřně k sobě pociťovat stálou lásku.
Právě stálost lásky je problémem…
Nejčastěji se kladívkem uhodíme do prstu, v určitých chvílích se nám však přece jen podaří uhodit na hřebík.
Jaké jsou to chvíle? A co je řídí?
Zpravidla jsou to vnější podmínky.
Je-li v našem životním prostoru všechno v pořádku, cítíme se uvolněně a nikdo na nás nedotírá, přecházíme podvědomě do stádia lásky k sobě samému a harmonie se světem, který nás obklopuje. Harmonie vnější formuje harmonii vnitřní. A vnitřní harmonie v nás odhaluje lásku k sobě samému, o níž jsme neměli ani potuchy.
Život je však pohyb. Během půlroku se vnější okolnosti změní. Vnější harmonie se vytrácí, naši vnitřní lásku k sobě samým si při tom bere s sebou. A my se znovu svým kladívkem – karmou praštíme do prstu…
To vypadá, jako když celý náš život plně závisí na rozmarných vnějších okolnostech. Jako bychom neměli stálé bydliště. Jako bychom žili na ulici: hned ve slunečním žáru, hned mokří deštěm nebo zasypáni sněhem.
Ve skutečnosti však právě sebeláska je naším vnitřním bydlištěm, v němž je vždycky teplo a útulně. Máme-li svůj vnitřní dům lásky k sobě samému, nezávisíme víc na vnějších okolnostech. Sami si vybíráme, kdy vyjdeme z domu, abychom se setkali s vnějším světem. A jsou-li vnější okolnosti nepříznivé, zůstáváme doma, přebýváme v lásce k sobě samému a dál směrujeme kladívko na hřebík, ne na svůj prst.
Láska k sobě samému nám dává svobodnou volbu – volbu vlastní karmy. Zákony karmy, stejně jako zákony fyzikální, jsou slepé. Prostě existují a platí. Oči k vidění máme sami.
Když se na sebe díváme očima lásky, vidíme, kam směřujeme svou karmu, vidíme příčiny a následky a řídíme svůj život jako celek.
Karmu je možné řídit. Karmu je třeba řídit.
Karma nevznikla proto, aby nás trestala, ale proto, abychom sami vytvářeli příčiny a následky. Karma není něco mimo nás, žije uvnitř nás. Její kořeny jsou zapleteny do naší sebelásky.
Jestliže svou vnitřní lásku k sobě učiníme pevnou a stabilní, bude taková také naše karma, budeme ji moci řídit.Řídit láskou k sobě samým.
Potom se naše sny mohou plnit. Štěstí v osobním životě, harmonické vztahy s dětmi i rodiči, přátelství , spolupráce, zajištěnost, naplnění, to vše se může realizovat nabito nábojem naší lásky k sobě samým.
To se týká i setrvačnosti karmy, která nás stále bije kladívkem do prstu … naprosto není třeba čekat, až se náboj vybije, až karma dojde. Vůbec není pravda, že svou karmu člověk nemůže opustit.
Kdykoli můžeme změnit náboj, upravit karmu.
Jestliže se nám zdá, že v osobním životě nikdy nebudeme šťastni a že nikdy neseženeme dobrou práci se slušným platem, pak se nám to opravdu jenom zdá.
Kdykoli můžeme změnit běh událostí, změnit svůj vlastní osud. Protože kdykoli se můžeme začít mít rádi.
To je velmi důležitý okamžik.
Abychom se začali mít rádi, nepotřebujeme čekat na vhodné okolnosti. Ty nikdy nenastanou. Musíme si je sami vnitřně utvořit.
ZDROJ:
http://zdraviu4u.czwww.zdravi4u.cz/ezoterika/7485-laska-k-sobe-samemu-zmeni-vasi-karmu
Súvisiace články
Tak tohle opravdu stojí za zamyšlení.
Uměl by mi ale někdo vysvětlit, jak do těchto představ zapadají zlí lidé pohánění egem a se zjevně černým svědomím, kteří jsou přitom úspěšní, bohatí a osobně spokojení?
Jejich skutečná vnitřní sebeláska a pokoj by měly být a často vnímatelně jsou, na hony daleko od toho, co žijí a nijak jim to nebrání v úspěchu a štěstí.
Stačí tedy bezcitná lhostejnost a bezvýčitkový stav vůči zlu které konají k tomu, aby takový člověk prožíval dobrou karmu a štěstí?
Existuje „stará“ a „mladá“ duša. Mladé duše sú tu na skúšanie toho, čo máme k dispozícii: peniaze, úspech, majetok – a nevedia s tým správne zaobchádzať (ako ste písali). No ich karmická nádoba len doteká, ich prehrešky ponesú nielen vo svojich ďalších životoch, ale aj ich potomkovia v ďalších generáciách. V praxi som to videla na príklade idealizácie spoločenského postavenia a pýchy. Mladí ľudia veľmi rýchlo zarobili kopec peňazí, majú vyššie postavenie. Po 35-ke sa rozhodli mať dieťa. Zariadili mu luxusnú izbičku, nakúpili všetko čo treba. Ale dieťa nikde. Samozrejme úroveň zásoby budúcnosti a lásky v duši bola natoľko nízka, že dieťa na svet nemohlo prísť, hoci sa oň pokúšali aj niekoľkokrát cez umelé oplodnenie. Narodilo sa nakoniec, ale s downovým syndrómom. V skratke: z duchovného hľadiska je to žitie v prítomnosti cez neprestajnú lásku a pozornosť k dieťaťu. Peniaze a postavenie im bolo nanič. Nemôžu sa pýšiť krásnym dieťaťom, z ktorého raz vyrastie právnik, lekár. Pretože bolo nutné zastaviť úroveň pýchy v rode aj v ich osobnej karme… aj takto sme potrestaní za prekročenie istej karmickej úrovne. Tie tresty bývajú rôzne: od straty zdravia (emocionálna strata sa prejavuje cez alkohol, drogy a iné závislosti, kde je aj nakupovanie drahých vecí), majetku, peňazí, pokorenie pýchy cez verejný pranier, nemožnosť nájsť si partnera či ako som spomínala – mať potomkov. Všetko záleží od toho, k čomu sme priťahovaní, na čom lipneme.
Inak príklad zrýchlenej karmy ste mali politika p.Grossa.
Tých príkladov, s ktorými som sa stretla, by som mohla uviesť veľmi veľa.
Preto zdanlivo úžasný život si nesie so sebou veľký tieň. Kto chce mať veľmi veľa, musí byť na to pripravený. Hlavne vnútorne. Stáť pevne nohami na zemi a nenechať sa ovplyvniť postavením, majetkom ani úspechom.
Prečo láska k sebe zmení karmu: základ všetkého je láska k sebe – ako môžem mať rada seba, v úcte iných, ak toto nedávam sebe? Zasa z praxe: uprednostňovanie iných vedie k ich idealizácii (prepáčim im všetko, robím za nich aj to, čo by mali oni sami – mnohí rodičia majú takto zidealizované vlastné deti a tak im kazia charakter).. ak by v tomto prípade bola dostatočná hranica sebalásky, sebaúcty a sebahodnoty, tak by ich vychovávali a nerozmaznávali. Výchova neznamená zodpovednosť. Za vlastné činy, rozhodnutia – lebo za to ponesiem následky.
Z vlastného života môžem povedať, že až keď som si dostatočne začala vážiť a mať rada samú seba, dovolila som si viac oddychovať a nebyť obetavý blbec, ktorý je nonstop iným k dispozícií a vlastne nežije vlastný život, ale život iných ľudí. Nijaká nedeľa, nijaké voľno, veď je tu stále niekto, kto potrebuje pomoc a ak viem ako pomôcť tak musím byť po ruke. Samozrejme je to hlúposť, lebo najdôležitejším človekom na zemi som ja. Sebaláske a sebahodnote som sa učila takmer 5 rokov. Stopky boli rôzne, ale najistejšie sú zdravotné – napr. prídem o hlas…
A ešte prečo „staré“ duše nemôžu/nemajú/nie je im dovolené mať majetok, slávu: napr. v predošlých životoch nevyužili svoje postavenie a majetok správne – na zlepšenie mali mnoho životov. Nevyužili ich a v dnešnej dobe hoci majú znalosti a sú šikovní, nie je im dovolené mať veľa. Ale aj tu je možnosť posunu – vedomie si toho, na čo a ako využiť peniaze a moc. Poznám osobne zopár ľudí, ktorí si aj nechali znovu pokaziť pekne rozbehnuté čistenie toho, čo som písala. Ako? Pýchou a pocitom nadradenosti. A sú zastavovaní cez to, na čom im najviac záleží (u jedného je to láska – takže manželka ho podvádza a robí mu verejné poníženie cez alkohol a rôzne prešľapy na ktorých sa zlomyseľne zabáva okolie). Neprichádza o majetok, ani o peniaze, lebo tých má dosť. Teraz mu záleží na láske, vzťahu a rodine, preto o ňu prichádza.
Chystám sa o úrovni lásky v duši a vyčerpaní budúcnosti písať článok, len si na to musím nájsť viac času. V tom bude hodne vysvetlené aj čo sa hromadenia majetku, úspechu a slávy týka.
Bezcitná ľahostajnosť bude plodiť znovu len nešťastie. Tak, ako si vážim seba, budem si aj všetkých okolo seba. No všetko má svoje hranice. Lebo sebaláska je blízko pýche a nadutosti. Sebaúcta je blízko pocitu nadradenosti a velikášstva. Ak sa naučíme kde sú hranice, vyhrali sme. Ale verte, učíme sa to neprestajne 😀 ešteže škola života je otvorená nonstop 😉
Díky za doplnění. Takhle v kontextu ostatních věcí mi to dává dobrý smysl. Ze samotného článku se mi zdál ten postoj sebelásky vůči karmě přeceněný.
A jinak samozřejmě, najít či spíše hledat rovnováhu, jak píšete v posledním odstavci.
Díky, pomohlo mi to.
Jinak – možná – „bezcitná lhostejnost“ snad odřízne člověka od některých rychle působících opravných mechanismů, takže možná opravdu k určitému dočasnému zvýšení životní úspěšnosti takový postoj vede. Ale to už není to důležité.
Presne tak 🙂