Jsem cenný člověk. Má cesta je důležitá
Existuje určitá dynamika mezi lidmi, kdy naše mysl má tendence neustále posuzovat a vyhodnocovat realitu jako špatnou nebo správnou a určitým způsobem pak kontrolovat život svůj nebo druhých lidí.
Jednou z dynamik, které se mezi lidmi objevují je role oběti a tyrana, přičemž oběť říká – já nejsem ok, ty jsi ok, a tyran : já jsem ok, ty nejsi ok.To znamená, že někdo má větší potřebu házet v určitých situacích zodpovědnost na druhé, a někdo zase přebírat zodpovědnost za druhé lidi na sebe. Když mi někdo tvrdí, že něco se mnou není v pořádku, vždy zbystřím. Dříve bych automaticky spadla do pocitu viny a měla tendence se omlouvat nebo obhajovat. Dnes už vidím, že nenesu zodpovědnost za očekávání a projekce druhých lidí. Velice moc mi v životě dali lidé a situace, kdy jsem byla odmítána, kritizována a pomlouvána. Jitřilo to ve mně rány a prožívala jsem vinu, strach z odmítnutí, pocit, že mě nikdo nemá rád, ponížení, zavržení. Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se naučila rozlišovat cizí projekce a přestat se ztotožňovat s názory druhých o sobě. Naučila mě to práce s tělem. Když prožívám těžkou emoci, ponořím se do svého těla a v klidu dýchám a přijímám ten tlak, to napětí a jen jsem. Nevytvářím žádné představy o svém selhání a nedokonalosti. Jen jsem v přítomném okamžiku s tím pocitem.
Dovoluji si prožít všechny verze sebe sama a všechny emoce, které procházejí mým tělem. Za pár minut přichází uvolnění a já se cítím opět celistvá a obohacená o další verzi nové reality. Vyhodnocování a třídění k životu patří. Tedy, za sebe cítím, že život po mě žádá neustálé přehodnocování určitých situací, vztahů a konceptů. Čím jste více v souladu se svou esencí, tím jsou vaše intuitivní pocity v tomto ohledu jasnější.
Vztahy, které nerezonují, je nutné vyklidit z pole, jinak se energie začne kalit a zanášet.
Život se v tomto ohledu stává čím dál více nekompromisním.
Čím více má člověk otevřené srdce, tím větší je potřeba mít zdravé hranice.
A čím ostřejší jsou hranice, tím více člověk otevírá srdce a tím méně se potřebuje bránit, bojovat, vymezovat. Je to vlastně takový paradox, který naznačuje, že vše směřuje k jednotě a rovnováze. Čím víc se člověk naučí vyhodnocovat a rozlišovat, tím méně má potom potřebu hodnotit a soudit. A nakonec vyhodnotíme, že všechno bylo dobré.A také je dobré a bude dobré. 
Protože koncept „nejsem v pořádku“ je iluzorní program, stav mysli, myšlenka, se kterou se na chvíli ztotožníme, abychom si odžili určitý diskomfort a tlak v těle, který ale po chvíli odpluje s naším dechem stejně tak rychle, jako připlul. Já říkám : “ I takhle jsem v pořádku.“ A to je moje mantra.
Přeji vám všem krásný den 
zdroj: Tara Svobodová
Súvisiace články
