Každý z nás je svým způsobem jedinečný

Dnes lidé často zanedbávají péči o vlastní Já. Někdy dokonce ani nevěří v hlubší podstatu sebe sama. Alespoň tak to vidím já… Vám to nepřijde? Není možné, že proto, že neznáme skutečnou podstatu sebe samých, uniká nám naše opravdová jedinečnost a krása, které jsou v nás?

Můžeme sednout k různým zdrojům informací a zde se můžeme dozvědět různé informace a teorie, které se týkají – třeba až druhého konce světa. Pokud tato informace bude mít ten správný emoční náboj, je pravděpodobné, že větší část z nás se o této informaci (nebo události) bude bavit s ostatními lidmi. Ovšem, co vaše vlastní, jedinečné JÁ? Zajímáte se kromě událostí ve světě také o to, jaká je vaše podstata, a o to, proč jste se narodili? A jak vlastně funguje vědomí, díky kterému vnímáte okolní svět? 

Je určitě dobře, když hledáme pravdu o světě, v kterém žijeme, ale my všichni jsme součástmi toho stejného světa. Každý z nás je sice velmi malou součástí světa, ale náš pomyslný „dílek“ roste s velikostí naší osobnosti. Čím větší je váš talent, který aktivně rozvíjíte; čím větší máte sílu, odhodlání; nebo i čím více milujete svět a tvorstvo kolem sebe – tím jste větší. Tento svět zkrátka ovlivňujeme svými vlastními rozhodnutími, protože jsme jeho přímou součástí, a záleží jedině na nás, jaká rozhodnutí a kroky v životě přijmeme. Pokud se budeme vždy chovat jako druhý, nikdy nebudeme sví a nikdy nenajdeme svou pravou podstatu, neboli „jedinečnost“… 

A proto – buďte sami sebou. Čím více budete sami sebou, tím budete jedinečnější. Nenechávejte se příliš ovlivňovat míněním druhých. Žijte vlastní život, jak jen to je možné. Vy jste totiž VY. Vy se musíte nalézt, pochopit sami sebe, a ten druhý vašim touhám a vašim pohledům na svět nemůže do hloubky porozumět. 

Duše 

Věříte v duši? Myslíte si, že kromě těla, kterého se můžete dotknout, se ve vás skrývá i určitá „duchovní schránka“, které se obvykle říká „duše“? Pokud ano, jak duši vlastně vnímáte? A jak o ni pečujete? Když máte špinavé tělo, vykoupete se – tak pečujete o tělo. Jak „umýváte“ duši? Jak hledáte sami sebe? 

Já osobně duši vnímám jako malinkou část Boha, protože tak ji popisují knihy, které čtu. Čtu Védy, neboť jsem sám sebou. Dávám přednost autorizovaným textům a dávám přednost Védám, protože taková je prostě moje cesta. (Zároveň však respektuji víru ostatních, protože každý je jiný.) A v těchto autorizovaných textech, v těchto Védách se právě píše, že každý člověk má duši, pro níž je tělo jen pouhý obal, a že duše je nepatrnou částí samotného Boha. Každá duše má podle Véd tento charakter. Tato jedinečnost v nás samotných se však může projevit jedině tehdy, pokud svou duši nalezneme a probudíme. Nemůžeme pochopit nikdy sami sebe a svoji duši, pokud se budeme k existenci duše (coby sebe samých) stavět skepticky a v Boha nebudeme věřit jen proto, že tak to chtějí ostatní… 

A to je ta hlavní JEDINEČNOST, která se v nás skrývá. To je ta jedinečnost, kterou mnoho z nás zanedbává, nebo v ni vůbec nevěří. Aniž by tušili, jakou krásu mohou ve vlastní duši najít… 

Není divu, že jsme neustále nešťastní. Nepochopili jsme sami sebe. Hltáme společně ty stejné nepříznivé informace z celého světa, ale na druhé straně nehledáme svůj vlastní potenciál, abychom mohli provést změnu. Nebereme v úvahu, že jsme jedineční. Jen si často stěžujeme na to, jak je svět špatný, a tím, že se o tom jen neustále bavíme, akorát sami sebe strašíme a připravujeme se o své síly. O svůj potenciál cokoliv změnit. Málo z nás zná lásku (coby esenci) a svět kolem nás podle toho také vypadá – samé násilí, války, krev, závist, nenávist. Láska se stává prázdným pojmem, pod nímž si mnozí představují jen osobu vztahově spřízněnou s druhou osobou. Říká se tomu také „moje stará“, „můj starej“. Pak se nezřídka stává, že dvojice se rozejde, takže z lásky se stává smutek, popřípadě „přelétavost“ od partneru k partnerovi. Svědčí to o tom, jak slabě lásku vnímáme. 

Máte-li vážný vztah s partnerem, tak samotný vztah vám bude k ničemu, pokud se nebudete mít opravdu rádi. Bez skutečné lásky váš vztah nebude kvalitní, hrozí rozpadem – a pokud zplodíte potomka, tak on z toho rozpadu bude zase jedině nešťastný. Chudák dítě, které ještě ani pořádně nechápe svět… Někdy ani nevyrůstá v rodině, ale v dětském domově, protože jeho rodiče z nějakého důvodu nepochopili, o čem především je onen „vážný vztah“. 

Láska je především jedinečná životní esence, bez které bychom nemohli existovat. Láska je esence, bez které bychom nemohli milovat ani svého partnera, protože láska je právě to, co cítíme, když druhého DOOPRAVDY milujeme. Láska je však nekonečná a pokud nalezneme skutečnou podstatu sebe sama, nalezneme lásku. Sledujme poctivě přírodu a nalezneme lásku. Budeme-li upřímně věřit v Boha, nalezneme i v Něm lásku, protože On sám je Láska. Ta největší, nejsvrchovanější Láska… Skrze lásku můžete poznat sami sebe, protože duše sama pochází z Lásky… 

Bez lásky by nic nemohlo vzniknout, protože nenávist a strach zabíjí. Proto je lepší spoléhat na lásku a Boha, kteří nás tvoří, než na nenávist a strach, které nás spíše zabíjejí… 

Dnes je kolem nás mnoho podnětů ke strachu. Ale kouzlo spočívá v hledání způsobů, jak se z vlivů strachu vymanit a začít žít vlastní život. Čím více budete od strachu oproštěni a čím více budete naplněni láskou, tím budete šťastnější i jedinečnější… 

Láska – podstatná součást drtivé většiny náboženství 

Náboženství je dnes chápané poměrně často jako „zlo“. Někomu u moci se to hodí, protože například na fanatické muslimy se dá hodit i to, co provést sami nikdy nemohli. Lidé často vidí fanatiky se smyslem jen pro násilí, když se řekne „náboženství“. Ale jaká je pravda? 

Kdo může za to, že lidé si špatně vykládají náboženská Písma a místo lásky šíří nenávist? Bůh ne. Lidičky, otevřete Bibli, Bhagavadgítu, pátrejte po základním smyslu různých náboženství ve světě. Nemějte předsudky a sledujte, o čem se v různých náboženských textech píše. Jsou tam velice často tyto výrazy: „láska k Bohu“, „láska ke svým bližním“, „klidná mysl“, „nezabiješ“, „nepokradeš“, „spravedlnost“, „duše“, „milující Bůh“ a mnohé další. To, že existují lidé, kteří si říkají věřící, a přitom na tyto pojmy neberou ohledy, je jisté. Je zřejmé, že zprávy o těch, kteří pro Boha jen vraždí a ničí, se z nějakého důvodu velmi rychle šíří různými způsoby. Neznamená to však, že takový je každý věřící, a hlavně – pokud Vy se rozhodnete věřit, tak jedině VY rozhodujete o tom, jak budete věřit a jaké emoce budete Bohu obětovat! Jen by to mělo být podle doporučení Boha, které jsou zapsané v posvátných textech. Tyto texty mluví nejčastěji o lásce, o milujícím Bohu a o duši člověka. Nenechejte se zmást míněním druhých, kráčejte VLASTNÍ CESTOU… Vy jste jedineční, vaše duše je jedinečná. 

Podívejte se na svět kolem sebe a položte si otázky: „Neomrzelo mě hledat pořád pravdu jen venku? Jakou pravdu můžu nalézt v sobě? Znám sám sebe? Mám duši? Chci žít v nešťastném světě plném nenávisti, v němž nyní žiji, nebo nikoliv? Jsem ochoten najít sebe a pracovat pro změnu svou vlastní, popřípadě i pro změnu ve světě?“ A pokládejte si další otázky, neboť člověk se rodí proto, aby poznával svět. 

Každý z nás je jedinečný a ta největší jedinečnost a krása se v nás skrývá hlouběji, než si mnozí z nás připouštějí. Hledejte svou duši, svou opravdovou podstatu a najdete toho velmi pravděpodobně nakonec víc, než si dokážete představit… 

Viz. také článek: Žít vlastní život – znáte to vůbec?

Jaroslav Krejčí