Jsme moderní společnost. Ale duševní žebráci…

Jsme moderní společnost. Ale duševní žebráci…
Máme nejnovější technologie. Pracujeme s nanotechnologiemi, létáme do vesmíru. Za projekty typu urychlovačů částic platíme stamiliardy. Máme bezpečnější inteligentní vozy a domy. Krásné a funkční oblečení.

Těla si dnes můžeme nechat vylepšit. Ano je to skvělé. I díky tomu všemu dnes k Vám můžu psát. Otázkou však zůstává, jestli nám je tohle všechno k užitku nebo nás to spíše degraduje. Budoucnost to rozhodne za nás. Jedno je však jisté. Něco se s námi lidmi stalo. Neumíme zpracovávat vlastní emoce, vytrácí se z nás lidskost. Doby, kdy se rodina sešla večer u stolu, aby si zahrála třeba člověče nezlob se, jsou zřejmě nenávratně pryč. Dědové a babičky už nám nevyprávějí pohádky, neučí nás novým věcem. Neukazují nám lidské hodnoty. Tuto funkci přebrala společnost. Televize, sociální sítě, informační i desinformační média. Většina osob dnes komunikuje především prostřednictvím mobilních telefonů a sociálních sítí. Dokonce i „kopačky“ se dnes už dávají přes smsku. Nepozastavíme se ani nad filmem, kde se vraždí jak na běžícím páse. A to i já pamatuji doby, kdy takových filmů moc nebylo. Dnes se to bez násilí a sexu ve filmu neobejde. Už se nad tím ani nepozastavíme. Potřebujeme dodat silné emoce, protože si je sami nedokážeme vyvolat. Otupěli jsme. Vzrušil by vás dnes emočně pohled třeba i jen na „obyčejný“ strom? To asi ne. Možná ani pohled na člověka bez domova. Taková bilance je opravdu zdrcující. Náš vnitřní svět skomírá. Dnes jsme tak zahlceni vším okolo nás, že si nedokážeme představit jeden den v tichu a o samotě. Už ani nedokážeme vidět mravence přebíhajícího na cestě, kosa, který umírá v trávě. Já osobně si myslím, že člověk je tak bohatý, jak bohatý má svůj vnitřní svět. Vždyť většina z nás nedokáže zpracovávat své emoce, nedokáže si dát do pořádku svůj vlastní život. Nedokážeme žít sami se sebou. Jak potom chceme žít s ostatními? Společnost nás pomalu ale jistě oklešťuje. Máme mnoho věcí kolem sebe, ale vnitřně jsme prázdní. Pomalu se stáváme duševními žebráky dnešní doby. Učí nás osoby, které sami mají problém se sebou. Každý chce radit, ale nikdo nechce na sobě pracovat. A to je problém. Stejně velký jako například ekologie. Doufám, že se nedožiji toho, kdy si budeme emoce kupovat v obchodě, a do přírody budeme chodit jen ve virtuální helmě. Měli bychom udělat vše, co bude v našich silách, aby naše děti takovými žebráky nebyly…

Mějte klidný podzimní víkend,

Pavel