Žlutá sluníčka na jarní louce – potěšení i užitek
Vy však si nedávejte říkat „Mistře“; jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.
Matouš 23:8
Není těžké sehnat někoho, kdo vás bude učit mechaniku nebo přírodní vědy 
nebo češtinu, kdo vás bude učit jezdit na kole nebo pracovat s počítačem. Ale co se týče věcí, na kterých opravdu záleží, život, láska, skutečnost, Bůh, vás nikdo nic naučit nemůže. Snad vám někdo může nabídnout slova. Ale ve chvíli, kdy máte slovní model, vaše skutečnost je přefiltrována myslí někoho jiného. Pokud nějaké modely přijmete, uvězní vás. Začnete chřadnout, a až budete z tohoto světa odcházet, nebudete vědět, co to znamená vidět sám za sebe, učit se.
Podívejte se na to takto: Ve vašem životě byly okamžiky, kdy jste prožili něco, o čemž jste věděli, že si to odnesete do hrobu, neboť naprosto nejste schopni najít slova, kterými byste tu zkušenost někomu předali. V žádném lidském jazyce v podstatě nejsou slova, která by vyjádřila přesně to, co jste prožili. Vzpomeňte si, jaký jste měli pocit, když jste nad jezerem pozorovali letícího ptáka, nebo když jste sledovali stéblo trávy, jak se klube z trhliny ve zdi, nebo když jste v noci slyšeli plakat dítě, nebo cítili krásu nahého lidského těla, nebo upřeně hleděli na chladné a nehybné mrtvé tělo v rakvi. Můžete se pokusit sdělit svůj zážitek hudbou, básní nebo obrazem. Ale hluboko uvnitř budete vědět, že nikdo
nikdy tomu, co jste viděli a cítili, přesně neporozumí. Není zkrátka ve vaší moci to nějaké jiné lidské bytosti sdělit, natož ji to učit.
A přesně takto se cítí Mistr, když ho požádáte, aby vás učil o životě, o Bohu či o skutečnosti. Může vám poskytnout jen slova, slovní modely. Ale k čemu ta slova jsou? Představte si skupinu turistů jedoucí v autobuse. Záclonky jsou zataženy a oni neuvidí, neuslyší a neucítí vůbec nic z té neznámé exotické země, kterou projíždějí. Celou dobu jen poslouchají svého průvodce, který jim říká, co si myslí, a barvitě jim všechny ty vůně, zvuky a obrazy ze světa venku popisuje. Zažívají jen obrazy, které v nich vytvářejí jeho slova. A předpokládejme, že autobus zastaví a on je vyšle do světa se slovním popisem toho, co mohou očekávat, že uvidí a zažijí. Jejich prožívání bude narušené, omezené, zkreslené těmi slovními modely a nebudou vnímat Skutečnost samu, ale Skutečnost přefiltrovanou přes průvodcova slova.
Budou Skutečnost vnímat selektivně nebo do ní budou projektovat své vlastní slovní modely, takže neuvidí Skutečnost, ale potvrzení svých slov.
Existuje způsob, jak zjistit, že to, co vnímáte, je Skutečnost? Ano, například: To, co vnímáte, nesouhlasí s žádným slovním modelem, ať už cizím nebo vaším vlastním. Nelze to slovy vůbec vyjádřit. Takže co pro vás mohou učitelé udělat? Mohou vás přimět, abyste si všimli toho neskutečného, nemohou vám ukázat Skutečnost; mohou zničit vaše slovní modely, ale nemohou vás přimět vidět, k čemu se ten model vztahuje; mohou poukázat na omyl, ale nemohou vám vložit do rukou Pravdu. Mohou vás tak nanejvýš nasměrovat ke Skutečnosti, nemohou vám říct, co máte vidět.
Budete muset vyjít do světa sami za sebe a sami objevovat.
Jít sami, to znamená vyhýbat se slovním modelům – těm, co vám předali ostatní, těm, které jste vyčetli z knih, i těm, které jste si sami ve světle svých zkušeností vymysleli. To je pravděpodobně to nejděsivější, co může lidská bytost udělat: vkročit do neznáma, do prostorů nechráněných žádnými slovy. Opustit svět lidských bytostí, tak jako to udělali proroci a mystikové, neznamená zříci se jejich společnosti, ale jejich slov. Pak, i když jste obklopeni lidmi, jste opravdu dočista sami. Děsivě sami. A toto osamění, tato samota je Ticho. A vy uvidíte právě jen toto Ticho. A v okamžiku, kdy ho uvidíte, opustíte všechny knihy, průvodce a guruy.
Co vlastně uvidíte? Všechno a nic: padající list, chování svého přítele, vlnky na hladině jezera, hromadu kamenů, rozpadlý dům, přelidněnou ulici, oblohu plnou hvězd, cokoli. Poté, co jste uviděli, se vám možná někdo pokusí pomoci, abyste dali to, co jste viděli, do slov, ale vy jen zavrtíte hlavou – Ne, to ne – to by byl jen další slovní model. Někdo jiný se možná pokusí vysvětlit vám význam toho, co jste viděli, a vy znovu zavrtíte hlavou, protože význam je slovní model, něco, z čeho vznikají pojmy, které pak dávají smysl racionálnímu myšlení, a přitom to, co jste viděli, je za slovy, za významy. A uděje se ve vás zvláštní změna, zpočátku snad jen sotva znatelná, ale zásadně proměňující. Neboť poté, co jste uviděli, už nikdy nebudete jako dřív. Budete v sobě cítit radostnou svobodu a neobyčejnou důvěru, pocházející z vědomí, že veškeré slovní modely, nehledě na to jak svaté, jsou bezcenné. A nikdy už nikoho nenazvete svým učitelem.
Pak už se nikdy nepřestanete učit, neboť každý den budete celý ten proces a koloběh života pozorovat a nově chápat. Všecičko na světě pak bude vaším učitelem.
Odložte tedy své knihy a slovní modely, osmělte se opustit svého učitele, a už je jím kdokoli, a dívejte se na svět vlastníma očima. Mějte odvahu se dívat na všechno kolem sebe beze strachu a beze slov, a nebude to trvat dlouho a
uvidíte.
(z knihy A.de Mella- Cesta k láske)
Súvisiace články
Akurát minule som sa zamýšľal, či sa dá slovami vyjadriť to, čo človek naozaj cíti. Slovo je len slovo, ale pre každého znamená niečo iné, alebo pretože sme rôzni, zažili sme rôzne veci, pre každého má iný význam.
Slovám dáva význam každý sám, svojimi prežitými pocitmi, poznaním, svojou pravdou. Napr. slovo more, bude mať pre človeka, ktorý na svojej dovolenke zažil veľkú lásku, osudové stretnutie, úplne iný význam ako pre človeka, ktorý na mori zažil tragédiu, potopenie lode a prišiel o svojich blízkych…
Rovnaké slovo, ale dva úplne rozdielne významy. V jednom prípade v nás prebúdza najkrašie spomienky, lásku a v druhom prípade nešťastie, bolesť …
Alebo slová modlitby. Pre niekoho sú to len “ prázdne slová “ a pre iného spojenie s Bohom, spojené s pocitom nepodmienenej lásky.
Slová sa preto nedajú pochopiť mysľou, dajú sa pochopiť iba srdcom, srdce im dáva ich skutočný význam, pravdu, ale tá je pre každého iná …
V tichu je obsiahnuté všetko, všetky odpovede, všetky možnosti. Je tam všetko ale aj nič. Zatiaľ si však z neho vyberáme len to nič, takže slová sú ešte stále potrebné, aj keď sú nedokonalé. Ak pochopíme, že odpovede nie sú v slovách iných ľudí, ale v nás, ak odpovede nájdeme v našich srdciach, v našich pocitoch, zmenia sa slová na určité kódy, ktoré v nás budú spúšťať určité reakcie, pocity, ale najprv tie pocity musíme zažiť a priradiť k nim kód, slovo, spúšťaciu informáciu …
A potom môžeme zažívať pocity, ktoré si samy zvolíme … a ako hovoria všetci mystici, stačí potom len opakovať Božie meno a môžete zažiť osvietenie … a je to jedno či to meno je Boh, Alah, Jehova … slovám dávame význam my, naša pravda je v nás, v našich srdciach … a ak tam nájdeme skutočnú lásku, je potom jedno akým menom si ju pomenujeme …