Je velmi důležité mít TRPĚLIVOST…

V období duchovního růstu přichází vedle klasických zkoušek také období, o kterém se moc nemluví a které může člověka s rozzářeným srdcem vrhnout zpět do světa iluze a ega…

Je to fáze života, kdy jste probuzení, žijete svým srdcem – ALE – “něco“ vás odpojilo od Zdroje.
Vy už znáte ten pocit, jaké to je, být napojeni na bezpodmínečnou lásku a najednou je to pryč. Je to jako kdyby ve vás někdo otočil vypínačem. Stále všechno víte, intuice funguje, hluboké vědění ve vás se prohlubuje, ale pocitově jste vyprahlí… prázdní… bez lásky…
Je to jedna z nejtěžších zkoušek a lekcí.
Opět se dostanete na pomezí mezi dvě strany dualitního světa – láska zmizí, pocit jednoty je v mlze a jediné co cítíte je jen vaše ego…
Je to čas, kdy egu nic nebrání projevit se ve vší parádě. A tak vyhrabe všechny vzorce, situace a bolesti, kterých jste se úspěšně zbavili, umocní to, čeho jste se ještě nezbavili zcela a to celé ve vás vyvolá pocit hluboké bezmocnosti, vzteku a zloby… Začnete mít pocit, že celé vaše sebepoznání bylo k ničemu. Začnete si klást otázky, že sice chápete a vnímáte spoustu souvislostí, ale život jako takový postrádá smysl… To, co vás vedlo bezpečně za ruku a vyvolávalo ve vás pocit klidu, je najednou pryč… ocitáte se ve svém vlastním „pekle“ a nevíte, co máte dělat…
Můžete se začít vztekat, nadávat, být zlí a nepříjemní na lidi kolem… jejich reakce vám bude lhostejná, všechno vám bude jedno. Božská láska se k vám otočila zády a proč tedy být láskyplný ke světu, který je plný zloby, hnusu a nenávisti… alespoň tak vám to může připadat… Je to období, kdy buď propadnete zpět do svého ega, nebo zůstanete klidní (i když s vypětím všech svých sil, ale s vírou, že to, co ve vás bylo, odešlo jen dočasně).
Pokud zachováte klid, začnete pozorovat, jak se skutečně cítíte a přijde zděšení – cítíte se úplně stejně, jako tomu bylo před momentem, než do vás vstoupila bezpodmínečná láska… cítíte sevřené srdce, prázdné… Navenek jakoby vypadáte pořád stejně, ale když se podíváte do zrcadla, zmizela jiskra z vašich očí…
Můžete lamentovat a stěžovat si, nebo to vezmete jako nejpřínosnější období k odložení toho, čím už nejste… ve vědomém stavu se vám připomene vše, co jste prožívali jako nevědomí – se srdcem v lásce by jste si to totiž už nikdy nedovolili… Protože proč by si láska vybírala prožívat utrpení, strach a úzkost? Láska tedy musela ustoupit o pozadí, aby vám ukázala vědomý stav bez lásky… aby vám ukázala, kde všude máte ještě ego, kde jsou poslední zbytky hluboce zakořeněného strachu, který jste přes lásku nechtěli nebo nebyli schopni vnímat.
V tomto období, které je různě dlouhé a může se projevovat doprovázením krátkých záblesků lásky (vnímáte, jak máte srdce opět otevřené a jak se vám pomalu zavírá), nemůžete dělat nic jiného než ČEKAT. Je velmi důležité mít TRPĚLIVOST a snažit se nepropadnout starému chování… není to vnitřní boj jako v předchozích situacích, kdy si se srdcem v lásce volíte, jak budete reagovat. Tento stav je o totální odevzdanosti! Stojíte na pokraji útesu a bojíte se, že spadnete, hledáte, čeho se zachytit… až nakonec přijde uvědomění, že se nemůžete už déle držet, nemůžete spadnout, ale musíte odevzdaně skočit. Skočit do náruče bezpodmínečné lásky, kterou stále necítíte, ale věříte v ni, protože ji znáte, a protože vaše srdce netouží po ničem jiném, než po tomto blahodárném spojení…
Je to stav, kdy jste se z kukly proměnili v motýla… ten motýl ale čeká, až mu uschnou křídla, aby mohl letět… letět k lásce… pokud toto uspěcháte, křídla si zničíte. Pokud vyletíte dřív, než přijde váš čas, spadnete a křídla si poničíte…
Utéct z tohoto stavu nemůžete, odčarovat ho nemůžete, přeměnit ho nemůžete… můžete ho jen vnímat a procítit. Maximálně procítit veškerou nízkovibrační energii, aby jste si připomněli, co to dělá s vaším tělem, duší, srdcem, myslí… jak vás to svírá a jak život ve vás umírá… ale to, co umírá není život, ale poslední zbytky ega… a pokud se budete chtít za každou cenu zachránit, tak ona záchrana způsobí, že si budete sice uvědomovat své probuzení, ale vládu svého života jste dali opět egu…a vaše srdce zůstane sevřené… Bude to tedy za cenu skutečného života… a když už jste došli až sem, byla by škoda podlehnout svodům ega a jeho vábivému slibu moci, která mocí vlastně vůbec není… 🙂
Tento čas čekání je zároveň čas velkého pokušení…máte před sebou veškerou moc a poznání, které můžete využít, aby váš život byl přesně podle modelu společnosti. Můžete mít vše, ale bezpodmínečná láska vám bude chybět. A nebo vytrváte na cestě do svého srdce a vaše vědomí opustí vzdušné zámky materiálního světa a začnete si tvořit Ráj na Zemi 🙂
Podlehnete svodům materiálního bohatství, nebo se k matrixu otočíte zády a otevřete náruč nebi…?
Tyto řádky jsou věnovány všem, kdo mají pocit, že se jim ztrácí půda pod nohama, aby věděli, že nejsou sami, a že bezpodmínečná láska je stále s námi