Vďačnosť
Existuje část dnešního konzumního světa, která nás neustále nutí chtít víc, kupovat víc, jednat impulzivně, hromadit věci, řešit problémy utrácením, víc a víc tvořit, hledat vzrušení v cestování, dělat víc, být víc.
Co by se ale stalo, kdybychom se naší závislosti zbavili?
Jaké by to bylo, kdybychom nic z toho, co kupujeme navíc, nepotřebovali?
Představte si život, kde bychom si mohli užívat jednoduchá, bezplatná potěšení, jako jít na procházku, meditovat, číst si nebo psát. Jakmile bychom méně nakupovali, měli bychom méně dluhů, méně nepořádku a méně věcí, o které je potřeba se starat. Potřebovali bychom menší domy a méně místa. Dokonce bychom nemuseli tolik pracovat, abychom měli na všechny nákupy. Pokud ovšem svoji práci milujete, je to něco trochu jiného.
Netvrdím, že bychom se měli zbavit všech našich tužeb. Já se to rozhodně ještě nenaučil. Co kdybychom ale dokázali rozpoznat naše potřeby, ale nebyli jimi ovládáni? Co kdybychom se jich mohli zbavit, když nám neslouží, a místo toho být šťastní s tím, co máme?
Sám to ještě objevuji. Podělím se s vámi o tipy, které mi pomáhají, ale upozorňuji, že já sám dělám pořád řadu chyb. Mám se toho ještě hodně co učit. Zatím jsem ale přišel na tohle:
Všímejte si, kdy máte tendence nakupovat. Kdy máte potřebu chovat se jako ostatní, kdy chcete řešit problémy nebo kdy si chcete zlepšit nákupem životní styl? Naučte se vnímat tyhle momenty a říct si: „Ach, chce se mi nakupovat.“ Ale přitom to jenom pozorujte.
Uvědomte si, že tato potřeba není rozkaz. Je to jenom pocit, který se ve vás zvedá a je dočasný. Jako prolétávající mrak. Sledujte ho, prociťte ho, neutíkejte od něj, ale pamatujte, že jednou skončí.
Nastavte si limit na množství věcí, které vlastníte. Já experimentuji s tím, mít pouze tolik oblečení, aby se mi vešlo do jedné tašky. Vy si ale můžete nastavit například dočasný limit např. 33 věcí, jedné skříně oblečení atd… Nejde o to, abyste byli nějak omezeni, ale abyste se pozastavili, když máte potřebu nakupovat. Je to připomínka, že už toho máte možná dost.
Pochopte, že to, co je teď, už je dostačující. Touha nakupovat, zažít víc než ostatní, zvládnout toho víc,…to vše vychází z předpokladu, že naše momentální situace nám nestačí. Nejsme spokojeni s tím, kdo jsme, co máme, co je před námi, a chceme víc. Ale já si již dlouho hraji s myšlenkou, že přítomný okamžik je opravdu dokonalý. Už teď je dost dobrý. Není potřeba se za něčím hnát. Jakmile mám potřebu nakupovat nebo podniknout něco víc, zamyslím se nejdřív nad tím, co mám před sebou, a snažím se pochopit, že už teď mám všeho dostatek.
Užívejte si drobnosti. Přímo před námi toho je už teď dost. Nepotřebujeme víc. Můžeme jít na procházku, přečíst si knihu, udělat pár kliků, zacvičit si jógu, kreslit, psát, hrát na hudební nástroj, povídat si s někým, nebo nedělat nic a sledovat, co se bude dít. Můžeme se procházet bosí po trávě, pít čaj, něco vytvořit, něco se naučit a být ohledně života okolo nás zvídaví. Tohle je úžasné samo o sobě, i bez nakupování.
Nakonec je potřeba si uvědomit, že jde o neustálý proces. Z mojí zkušenosti to není tak jednoduché. Nemůžete prostě odhodit svoje nutkání a je to. Nejdříve pustíte jedno, obrátíte se do přítomného okamžiku, oceníte to a najdete uspokojení v tom, co už máte. A pak, o nějakou dobu později, vyleze další nutkání, další potřeba. Díky reklamě, webovým stránkám, časopisům, sociálním sítím, zprávám, lidem okolo vás, mi nutí cool obchodu, nové kabelce, kterou si zrovna koupila vaše kamarádka, atd…
Nutkání a touhy se budou vždy vracet a celý svět jimi bude zaplněný, s tím nic neuděláme, ale můžeme si vytvořit schopnost, jak je rozeznat, opustit a být šťastní z dostatku, který už dávno máme. 💚
Leo Babauta – zenhabits.com
hudba: NÁM SE STALO NĚCO PŘEKRÁSNÉHO –https://youtu.be/VVw5735WpaQ
ĎAKUJEME:
Súvisiace články
Dakujem, pri takychto slovach si clovek vela uvedomi a pride nato, ze je stale s niecim nespokojny a nema nato dovod
Veru, často nemyslíme a neďakujeme za to, čo máme. Berieme to ako prirodzené, samozrejmé, nemenné. A ak náhodou o to prídeme, uvedomíme si až potom, ako veľa sme mali 🙂