Nějak jsme se naučili dívat se jednosměrně do budoucnosti a očekávat, že v budoucnosti dojdeme úspěchu či odpočinku. Učili nás to již ve školách, když učitel požadoval abychom si stanovili cíl a za tím cílem šli. Jako dítě jsem nerozuměl strategii stanovení si jednotlivých bodů na cestě a soustředěnou činností postupnému naplnění stanovených cílů. Koneckonců takto mě strategii v dětství nikdo neučil. Naučil jsem se tudíž orientovat své snažení na cíl. A za cíl jsem byl hodnocen.
Stejně jako části soukmenovců i mě byl nahrán do těla program Hloupost, který má za úkol směrovat mou pozornost na cíl místo na činnost. Nikdo mi totiž neřekl že cíl je následek, byť to z logiky věci vyplývá. Tuto logiku právě program hloupost zakrývá. Takže ještě jednou. Cíl je následkem činnosti stejně jako úspěch či neúspěch je následkem snahy dosažení cíle. Je to jednoduché. Pokud cíle dosáhnu, mám úspěch a pokud ne úspěch nemám. A to je program hloupost.
Někdy bývají cílem peníze. A to mi také nikdo neřekl, že peníze jsou jen následek činnosti i když i tady to z logiky věci vyplývá. Pokud vykonávám nějakou činnost výsledkem bývají peníze. Nejlépe pokud činností dosahuji cílů, jsem úspěšný a získávám cíl v podobě peněz. A i toto je program hloupost.
Honění za penězi má však ještě jeden háček. Peníze nejen že jsou následkem, jsou především pouze poukázkou na energie nikoli energií samotnou. Takže se vlastně někteří lidé honí za poukázkou, což také vyplývá z logiky věcí, ale tuto logiku zase zakrývá program hloupost.
A co teprve emoce. Svého času mi přítelkyně říkala, že je nemožné abych se zabýval emocemi a vlastně se jich zbavoval. Vždyť potom z tebe bude člověk bez citu, říkávala. Ukázal jsem ji, že právě v tom je celé kouzlo. Program hloupost říká, emoce jsou dobré a taky špatné, ok, zbavme se těch špatných a nechejme si ty „pozitivní“. Televize je plná otroků programu hlouposti kteří si myslí, že ví s čím mají co do činění, když prohlašují, že pracují s emocemi. Emoce stejně jako cíl či peníze jsou následek. Emoce jsou však následek alergické reakce těla na disharmonii a už vůbec nejde o to jestli jsou pozitivní či negativní. Emoce jsou emoce. Hodnotit je za pozitivní či negativní je absurdní už jen z podstaty, kdy emoce jsou následkem vyhodnocování situace, tj. již zmíněnou reakcí na disharmonii. To je bludný kruh, který se stal normou. Hodnocením situace za dobrou či špatnou docílíme disharmonie těla natolik, že pociťujeme emoce, které následně hodnotíme na pozitivní či negativní. Uzavřený kruh je program hloupost.
Pokud člověk odhalí emoce a jejich vznik, tj. pokud si uvědomí čeho jsou emoce opravdu následkem, uvidí v sobě přímou linku, které říkáme cit.
Kromě toho emoce jsou také následkem socializace společnosti, ale to by vydalo na celou knihu. Pokud se chcete emocemi zabývat doporučuji knihy s názvem Transformace vědomí od Tomáše Keltnera.
Jak jsem již tedy uvedl cíl, peníze, emoce jsou následky. Nyní k nim přidám ještě pocity, které jsou také následky vyhodnocování a i za pocity se honíme. Chceme přece splnit cíle nejlépe tím, že vyděláme peníze za které si koupíme nějaký zážitek, který v nás vyvolá emoce a mi z toho budeme mít dobrý pocit. Nebo, a to se může stát a stává se to častěji, cíl nedosáhneme, nevyděláme očekávané peníze z čehož jsme plni emocí a máme z toho blbý pocit.
Jednoduše řečeno naučili jsme se honit za následkem.
Odnaučit se nějaký zlozvyk je v podstatě jednoduché, ale jelikož jsou zvyky záležitosti jiného programu, kterému říkám program Závislost, může se některým lidem zdát změna těžkou. Změna není těžká, ale vyžaduje důslednost. V první řadě je třeba začít se dívat. Začít pozorovat jestli vůbec v sobě mám nahraný program hloupost. Pokud ano, stačí jej pozorovat, tak se naučíme vědomě vnímat rozdíl mezi fikcí a realitou.
Druhým krokem je koncentrace na činnost. Jednoduše přiřadit samotné činnosti vyšší prioritu než výsledku činnosti. To je skryto ve větách: „když něco děláš, dělej to pořádně…“ nebo „dělej jen to, co tě baví…“
V tento okamžik je jedno jestli vás činnost baví nebo ne, otázkou je jestli jste koncentrovaný na činnost, kterou právě děláte, nebo vaše vnitřní já brouzdá někde daleko.
To jsou dva zásadní kroky. Pozorovat a být koncentrovaný na činnost což v podstatě není nic jiného než pozorování kde právě jste a co děláte.
Peníze, emoce, pocity, cíl jsou následky.
Lidi, nehoňte se za následky, raději se soustřeďte na to, co děláte, ať potom nejsme překvapení z toho, co jsme udělali.
Pavel Ziegler
http://www.pavelziegler.cz/honime-se-za-nasledkem.html
ĎAKUJEME: