Od bolesti k rozhodnutí růst
V dnešní době je velmi populární stravovat se různými „netradičními“ způsoby. Asi největší boom dnes zažívá raw – živá strava, kolem které se víří spousty debat a řady jejích stoupenců diametrálně narůstají. Někteří se k ní uchylují, aby zachránili zbytky svého zdraví, někteří ze strachu, aby neonemocněli nebo nebyli unavení, jiní proto, že je to „prý“ zkratka k duchovnějšímu – čistšímu životu, někdo chce díky ní zhubnout nebo být mladý až bude starý, další třeba jen zkouší a hledá se. Ať je to jak je to, co člověk, to jiný názor, cítění, prožitek, cesta.
Musím říci, že už dlouhou dobu, vlastně celý dospělý život stravu zkoumám a to nejen z výživového hlediska, ale hlavně z hlediska emocí, v kontextu celého života. Znám spousty lidí, kteří jedí raw stravu jen proto, že „se to jako teď má“, protože energie, která dopadá na Zemi, je velmi transformační a pročištěným lidem urychluje cestu, ale vlastně ji ani moc necítí a neumějí si přiznat, že to tak je. Je to cíl už „tam“ být? A kde vlastně? A proč? Vždyť TEĎ je ten cíl! Lidé motivovaní přístupem k věci strachem, kopírováním jiných, vedeni chtěním z hlavy a podobně, nerespektují a popírají sami sebe a díky tomu jsou zbržděni a odstaveni od jakéhokoli vnitřního posunu. Vesmír je velmi moudrý – dokonalý, ukazujíce nám, že cílem nás všech tady na Zemi je nalezení své pravé podstaty a její vědomé žití. K tomu nás také vede našimi zkušenostmi, situacemi, pocity a lidmi, které potkáváme. Lidé, kteří jsou například na raw stravě z výše popsaných důvodů, těm zpravidla raw po čase vůbec nevyhovuje. Nejdříve přijde eufórie, že už nikdy nic jiného než raw, že se konečně našli, pak přijde detox, který si odůvodní tím, že tak to má být – „pikám za své minulé hříchy“ a pak, když je takové stravování vážně jen z hlavy a z chtění, přijdou zdravotní potíže – zavodněnost, vnitřní chlad,
průjmy, bušení srdce, nespavost a celková nepohoda… Pak začnou bojovat s tím, že raw je přeci nejskvělejší, vždyť to všichni říkají, to znamená, že se mnou musí být něco špatně! Začnou se pozorovat a obávat se vlastního selhání a je to v pytli. A zase zpátky a znova. Jakto, že to odešlo, jakto, že už nejsem šťastný? Nebylo to zkrátka TEĎ pro mě. Tečka. Navíc spousta lidí na raw se nestravuje s pocitem radosti, ale úzkostlivě kontroluje každou surovinu, její původ, složení, dobu sběru, teplotu, míru slunečního svitu a celé spektrum vitamínů, minerálů a stopových prvků, aby dosáhli té „nejskvělejší“ formy a tím dávají najevo, že v ní nejsou, že se do ní stále snaží jen dostat a vytváří kolem sebe opět pole napětí a strachu, které není plodivé a plynoucí a posiluje ego. Díky tomu je pak velmi lehké sklouzávat do hodnocení všeho a všech, kdo nejsou „v tabulce“ a tím se vlastně paradoxně vzdalovat od původního záměru. Chce to lehkost bytí. Ale jak říkám, někteří. Zpátky ke kořenům sebe sama – SKUTEČNĚ! Každému ze srdce přeji, aby se cítil skvěle po těle i po duši. Živá strava je krásná a léčivá věc, kterou mnozí z nás milujeme a jsme za ni velmi vděční, ale stále je potřeba naslouchat SVÉMU tělu a své duši. To, že někdo není 100% vitarián nic neznamená! Neznamená to, že je méně zdravý, má méně energie, je méně duchovní, méně šťastný nebo toho méně ví o čemkoli. Je spousta vitariánů egomaniaků a je spousta lidí na kombinované stravě, kteří jsou skutečnými vědomými Mistry (Teal Scott například a mnoho jiných duchovních, sportovních a vědomě zdravých lidí) a obráceně.
Naslouchejme sami sobě, kráčejme po své vlastní cestě, filtrujme informace a nenechme se hned zbláznit tu na jednu, tu na druhou stranu jen proto, že teď jsme si něco nového přečetli, že TEN či TA teď něco říkala. Budujme si vlastní JÁ a stůjme si za ním – to je to jediné, co skutečně máme. Vše se vyvíjí a mění, takže když jsme teď na nějakém způsobu stravování (přemýšlení, vidění světa, …), neznamená to, že nemůžeme svobodně přejít na jiný a zase zpátky, když budeme chtít. Nic se neděje. Nic není prohra ani výhra. Všechno je jen naše zkušenost tady na Zemi a buďme vděční za to, že jsme tento ohromný dar experimentování a objevování dostali. Není nad to si v klidu sednout a vychutnat si s láskou a uvědoměním si krásy života a této chvíle to, na co máme zrovna chuť, ať je to to nejlahodnější smoothie nebo čerstvě s láskou upečený koláč od babičky. Nehodnotit, jestli je to ultra zdravé, méně zdravé nebo jaké vlastně, ale jen vnímat, jakou na to máme chuť, co nám to přináší, jak se cítíme, těšit se z toho, že nám to dělá radost a vážit si toho, že si to můžeme zažít a vychutnat. Poznat i takovou chvíli. Proto jsme tady! Nesvazujme se stále a dovolme si být těmi, kterými jsme a přestaňme hrát hry na masové stádo jdoucí po vzoru „jednoho námi vyvoleného“ za pseudo světlem – je to opět jen ezoterní maska – přiznejme si to! Před každým z nás stojí naše unikátní nekonečné Světlo přesně tak, jak si ho představujeme jen my, do kterého ze všech možných stran všichni kráčíme a dojdeme Domů, až přijde NÁŠ čas. Žádný spěch, jen buďme. Někomu k tomu v tomto životě pomůže určitý typ stravování, někomu určitý typ léčení starých bolestí, někomu různé metody odstraňování programů, jinému třeba nějaké zasvěcení, další se spojí sám se sebou skrze sport, jiný díky vědě, někdo skrze to, že nic neřeší a je slušným člověkem, který se stará o svou rodinu a raduje se ze života. A o tom to celé je. To, čemu věříme nás buď uzdravuje nebo ničí, proto si volme prostřednictvím spojení s naší duší – vyšším Já – Bohem v nás to, co je právě TEĎ pro nás to nejlepší. Jsme originální. Nikdo jako my na této planetě nikdy nebyl, není a nikdy nebude, ať už tu naše duše byla nebo znovu bude, pokaždé budeme mít jiné tělo a jiné prožitky. Nikdo jiný nemůže vědět, co je pro nás „dobré“ a co ne. Jen my sami, uvnitř nás, v srdci, do kterého se dostaneme prostřednictvím meditace nebo činnosti, která nás nejvíce baví a díky níž se rozpustí vše kolem, včetně času. Můžeme klidně teď hned změnit vše, co nám neslouží. TEĎ. Teď se můžeme rozhodnout, že teď už je to jinak a osvobodit se z jakýchkoli okovů, které jsme si sami vytvořili v iluzi a které jsme už dávno přerostli. Najděme si TEĎ nový způsob – stravování nebo přístupu k němu. Nový způsob denního řádu. Nový přístup ke vztahům, k práci, ke svým koníčkům, k sobě, k čemukoli jen chceme, co cítíme, že už neproudí. Je to velmi jednoduché, není se čeho bát! Jsem vděčná, že tady mohu žít. Jsem vděčná, že mohu všechno ochutnat a vyzkoušet. Děkuji za všechny dary, kterými jsem každý den překvapována a děkuji za nás všechny, kteří vytváříme naši jedinečnou zkušenost všemi reakcemi, všemi úkony a tím, že jsme se dohodli, že se tady sejdeme.
Díky vám!
Díky vám!
ℒℴνℯ Mia
Autor: Mia Weissová, foto: Google.com, slunecnyzivot.cz Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě pokud bude připojeno jméno autora, aktivní odkaz na slunecnyzivot.cz a celá tato poznámka. Díky! Mia – See more at:http://slunecnyzivot.cz/2013/05/honba-za-vyzivou-vs-nase-skutecne-ja/#sthash.kzqADgfE.dpuf
Originál textu a další informace naleznete nahttp://slunecnyzivot.cz/2013/05/honba-za-vyzivou-vs-nase-skutecne-ja/
Súvisiace články
