Kdyby kdyby kdyby. Aneb jeden čin je více než tisíc myšlenek…
Ideálními partnery se stáváme postupně. Potřebujeme čas, pocit blízkosti a sounáležitosti. Možná již delší dobu žijeme se svým ideálním partnerem, ale ještě jsme to nepoznali.
Pravá láska začíná teprve tehdy, až opadne zamilovanost.
Dokud jsme v první fázi zamilovanosti, nemůžeme opravdu milovat. 
Nevnímáme svého partnera takového, jaký je, ale takového, jakého bychom ho chtěli mít. Vznášíme se v oblacích, hormony se v nás bouří a my vidíme jenom pozitivní vlastnosti. Touha sblížit se s tímto člověkem, kterého milujeme, je tak silná, že chceme vidět pouze to, co máme společné. Jen aby se neobjevilo něco, co by nás rozdělilo. Cítíme, že jsme k tomuto člověku nesmírně přitahováni. Jsme zamilovaní a každá naše myšlenka patří jemu.
A protože v nás všechno, co by nás mohlo rozdělit, vyvolává obrovský strach, vytřídíme z našich vjemů všechno negativní. Vnímáme jenom to pozitivní. Ve fázi zamilovanosti vibrujeme na hladině štěstí, která pátrá jen po tom, co je společné. Vždyť přece doufáme, že překonáme dosavadní neštěstí a právě při tom nám má pomoci objekt naší touhy.
Ale jak všichni víme, fáze zamilovanosti pomine v každém partnerství. A najednou objevujeme věci, které jsme předtím neviděli. Takové, se kterými jsme nepočítali. To je právě ten okamžik, kdy svého partnera poprvé vidíme takového, jaký opravdu je. To je okamžik, kdy bychom se měli rozhodnout pro lásku. Opravdová láska totiž nevzniká na začátku, ale postupně roste.
A tím se opět vracíme k ideálnímu partnerovi. Teprve až se rozhodneme, má člověk stojící po našem boku možnost stát se naším ideálním partnerem. Může to však nastat pouze tehdy, když člověk, kterého milujeme, bude mít pocit, že všechno, s čím se nám svěří, je bezpečně uschováno, že ho při první hádce nebo první krizi neopustíme a neutečeme, ale zůstaneme s ním. Když mu dáme pocit, že nám může důvěřovat, může se o nás opřít a může se na nás spolehnout.
Musíme se ovšem jednoznačně rozhodnout. Já jsem se k tomu rozhodl před sedmnácti lety. Rozhodl jsem se připustit si blízkost, dostát svému slovu a zůstat. Podívat se i na své stinné stránky, ačkoliv to není lehké – vždyť kdo by se chtěl na sebe dívat v negativním světle! Rozhodl jsem se také podívat na stinné stránky své partnerky, s láskou a porozuměním, aniž bych si je hned bral osobně. Rozhodl jsem se přijmout skutečnost, že moje partnerka je samostatný člověk, který je se mnou dobrovolně. Dává mi úžasný pocit důvěry. Zrcadlí moje stinné stránky. Vždyť ani pro ni není jednoduché nechat se z této strany pozorovat.
Nikdy jsem ani na minutu naše partnerství nezpochybnil. Ani jedinkrát. Všechny ostatní vztahy, které bych mohl mít, jsem ze svého života úplně vyloučil. Pro mě byla jen tato jediná.
Teprve s tímto rozhodnutím se dostavil pocit hluboké lásky a štěstí. Štěstí v partnerském vztahu je tedy v první řadě otázkou rozhodnutí.
Jakmile se smíříme se všemi chybami, které má ostatně každý člověk, a umíme je vlídně přejít, teprve potom může náš partner vydržet naše chyby a přehlédnout naše slabiny.
Teprve potom přestaneme proti sobě bojovat. Nepotřebujeme druhému dokazovat, že máme pravdu a že jsme vyhráli.
Když vyhraje jen jeden, prohrávají oba.
Stanou-li se dva lidé ideálními partnery, neexistuje už boj o to, kdo má pravdu. Každý je jiný, jedinečný a úžasný ve svých odlišnostech. A takový smí i zůstat.
Kdo někdy zažil hlubokou lásku, která vše spojuje, získal mnohem větší sílu, než mohl kdy získat z toho, že měl pravdu. Chceme-li mít pravdu, odděluje nás to od sebe. Láska se přes to přenáší. Vezmi ji opravdu vážně.
Vše negativní, co se ve vztahu odehraje, neberme tak vážně, aby to samotný vztah ohrozilo. Nejdůležitější je naše rozhodnutí a jeho síla. Vnímejme to, co podporuje náš vztah, pomáhá mu a pohání ho vpřed. Všímejme si věcí, které skvěle fungují, a soustřeďme se na ně.
Vždy bychom měli na misky vah pokládat více pozitivního než negativního. Měli bychom se zaměřit na to, jaké bohatství nám partnerství přináší, co se můžeme naučit a jaké kvality můžeme v sobě probudit právě v tomto vztahu. Kým se díky němu můžeme stát. Každý den bychom měli svému partnerovi ukazovat, že jsme tady pro něj a že tento postoj nezávisí na tom, jakou máme zrovna náladu nebo zda nejsme právě rozzlobeni.
Hluboké poznání, že nejsme uvězněni v systému hodnocení, který stále rozhoduje o tom, jestli se partnerství podaří nebo ne, nám umožní prožít každý den naprosto uvolněně a svobodně.
Rozhodneme-li se jednoznačně, že naše partnerství je pro nás to správné, bude se i náš partner cítit v bezpečí a uznávaný, a bude se nám každým dnem více otevírat.
A pak už to nebude otázkou rozhodnutí, ale bude tu něco, co nově vzniklo, něco, na co se můžeme podívat a co nám dá sílu zvládnout velké věci, které přijdou.
Možná už máš svého ideálního partnera vedle sebe. Pak mu musíš věnovat láskyplnou náklonnost, kterou potřebuje, aby mohl své kvality plně rozvinout.
Štěstí je… když se můžeme stát ideálním partnerem.
* * *
– z knihy Jednoduše buďte šťastní, Pierre Franckh
ĎAKUJEME:
by Svět zázraků (Poznámky)
Súvisiace články
