Historie se opakuje jak na Zemi, tak ve Vesmíru. Jedna epocha končí, aby druhá mohla započít

Prišlo mi mailom, stotožňujem sa s názorom Zdeňky Blechovej

Historie se opakuje jak na Zemi, tak ve Vesmíru. Jedna epocha končí, aby druhá mohla započít.

Na tomto odkazu naleznete předchozí díly poselství

http://www.zdenkablechova.cz/poselstvi-channelinge…

Islám
Ráno mi partner přepošle záznam z katarské televize, kde se diskutuje o islámu. Zaujmou mě slova: „Když přijdu domů, a žena mi neposlouží, tak ji upozorním jednou, pak po druhé a po třetí si zaslouží bytí.”
…..
Odpoledne mám poradnu s paní. Povídáme si o její práci a paní prohlásí: „Ani si nezaslouží, že tam dělám.” Paní má o sobě vysoké mínění a bude si myslet, že si nikdo nezaslouží její přízně. Je to pro mě silná informace, tolik nepokory jsem dlouho neslyšela. Paní pokračuje: „A cítím tam diskriminaci žen.” Přitom karty ukazují, že její šéf je člověk, který má srdce, tudíž jedná oprávněně. Povídám: „A proč tedy nejdete dělat někam jinam?” „No když už jsem tam 10 let a mám tam nějakou pozici a dobré peníze, tak se mi nechce.” Rozhovor s paní se mi spojil s rozhovorem o islámu v televizi a došlo mi, že aby tato žena pokořila své ego, tak jedině tím, že zažije opravdu diskriminaci. Neváží si toho, co žije. Já bych byla ráda za své pevné postavení v práci a brala bych to tak, že jsem vděčná, že si zasloužím tu pracovat a mít své jisté. Proto Vesmír všechny duše odměňuje dle jejich zásluh. Vždy dostaneš to, co si zasloužíš. Pokorná duše dostane lásku, protože si ji zaslouží. Nepokorná duše dostane utrpení, protože si ho zaslouží. Hned mi naběhnou slova osudového partnera: „Ty si mě ani nezasloužíš!” A slova duchovního partnera: „Vždyť si to zasloužíš.” Osudový partner mě musel i zbít, abych se zjemnila a duchovní partner už přišel jako láska.
…….
Aby si člověk mohl vážit života, musí zažít pokoření, utrpení. Pak teprve přichází vděčnost. Bytost pokud je tvrdá a nespokojená s tím, co žije, potřebuje zlomit, aby mohla jít cestou lásky. Většinou jsou nespokojeni s životem lidé, kteří jsou uvnitř slabí. Nic jim není vhod, potřebují neustále hýčkat a od ostatních získávat obdiv a vděk. Taková duše si říká o islám. Zjistí, že musí poslouchat, a nemůže si tvořit život tak, jak bych chtěla. Dostává do vínku nový vhled. Už nechci sloužit druhému, už chci sloužit sobě, a tudíž si tvořit život s nějakým cílem. Protože si v sobě nese poznatky, které bolí, je mnohem měkčí a pokornější. Vše přijímá s povděkem. A tak duše, která prošla islámem, už má v sobě cíl pro budoucí životy. Duše, která je nespokojená, hledá někoho, kdo se o ni postará. Je slabá a potřebuje si prožít pokoření v jakékoliv podobě, aby si mohla vážit každého dne a začít tvořit. Utrpením bytost sílí. Mnoho umělců vytvořilo ta nejlepší díla v době, kdy je vše bolelo.
……..
Kamarádka si mi říká: „Povím ti novinu, zase jsem v depkách.” Odvětím: „To není nic nového.” Je překvapená a začne povídat, jak je stále sama, a jak ji to tíží. Stále potkává stejné typy lidí, kteří jí přitakávají, že i pro ně je hrozná samota. Vždy v druhých potkáváme své vnitřní stíny. Ostatní se chovají dle našeho vnitřního programu. Když budu strádat samotou, potkávám také lidi, kteří se cítí sami. Když budu strádat nemocí, budu potkávat nemocné. Když budu strádat tím, že nemůžu najít práci, budu potkávat také lidi, kteří budou mít stejný problém. Kamarádka povídá: „Kdo to nezažil, nepochopí.” Přemýšlím si o tom, že má asi pravdu, dokonce mě naleptá svými pochybnostmi o životě a já se začnu cítit divně. Jak málo stačí, aby nám někdo vložil do myšlení negativní program. Přemýšlím o tom, zda se opravdu nemám líp než ona, ale zase zvažuji, když jsem byla sama, jak jsem žila já. A tak se jí zeptám: „Co bys dělala, kdybys měla za muže muslima?” „To nevím. Asi bych s ním nebyla.” „A Kdybys musela? A kdybys neposlouchala, tak by tě zbil, co bys dělala?” „Asi bych musela poslouchat.” „No tak vidíš, jak si dobře žiješ.” Kamarádka mi večer volá: „Ani nevíš, jak jsi mi pomohla. Uvědomila jsem si, že mi vlastně nic neschází, když mě nikdo nebije.”
…..
Každá bytost je dle svého vývoje v takovém postavení, jaké si zaslouží. Některá už byla pokořena, a proto žije v úctě a vděčnosti k životu. Jiná bytost nyní trpí, aby si vážila života, a jiná bytost se připravuje na utrpení. Vše je v koloběhu života pro uvědomění, skrze které vzniká nová osobnost člověka. Přemýšlela jsem si o tom, kdybych se dostala do područí člověka, který vyznává islám, jak bych se chovala. No prostě bych poslouchala, protože by mi nic jiného nezbylo. Už vím, jak bolí bytí, už jsem to zažila. A proto duše, která zažila bolest, se dokáže podvolit jakýmkoliv podmínkám, které se na ni budou klást. Bude přijímat jakékoliv výzvy života, bude tam pokora. Duše, která ještě nezažila bolest, se nebude chtít podvolit, dokud bolest nezažije. Utrpení nás plní citem. Pokud jsem svobodná, budu si svobody vážit a budu si ji chránit. Tam se budu bránit násilí, ale pokud budu ve vězení, nic jiného mi nezbude, než poslouchat. A tak ženy, které ještě touží po ochraně muže, si říkají o vězení a budou muset poslouchat. Bude se jim dařit dle toho, jak si zaslouží.
……
Proto některá žena ještě žije v Saudské Arábii, kde jí není dovoleno bez muže jít ani nakoupit, natož řídit auto. Jiná žena, která si již zaslouží lepší podmínky, žije např. v Dubaji, kde se už může rozhodovat o tom, zda chce žít pro rodinu či studovat. A žena, která již žije v Čechách má výsadnější postavení, už si může tvořit svůj život svobodně. Ovšem, když to nepochopí, bude muset spadnout opět na úroveň ženy v Saudské Arábii, a je jedno za jakých podmínek se bude odehrávat její proměna. Někdo už prošel otroctvím v minulosti, někdo jím právě prochází a jiný se na ně připravuje.
Nedávno mi přišla informace: „Moje cesta nevede s mužem, ale cesta vede k muži.” Toto sdělení se dá vyložit různým způsobem. Buď už nehledám muže, ale Boha. Nebo v sobě nacházím muže. Nebo se uvnitř sebe stávám i mužem, abych mohla být ženou, které si muž váží. Žena stále hledá ochranu v muži, ale tu jedinou ochranu má prostřednictvím svého srdce. Když srdce odevzdá muži a chce od něj ochranu, rozhodnutí, péči, pozornost, porozumění, pohlazení, může to od něj dostat, ale musí ho poslouchat ve všem. Nic není zadarmo, a tak když žena pochopí, že to vše může najít v sobě, může po boku partnera kráčet k Bohu.