Nezväzujme sa vzájomne, len kráčajme vedľa seba
Podobnosti mezi člověkem a Zemí
Přiznáváme-li, že Země je živá bytost, už jsme našli první podobnost mezi mikrokosmem a makrokosmem a vybudovali jsme si základnu pro další analogie. V materialistickém světě se jako další vynoří otázka, z jaké látky, z jakého stavebního materiálu jsou člověk a Země ustrojeni.
Když nahlédneme do periodické tabulky zjistíme,, že nejdůležitější prvky z nichž se skládá naše Země obsahuje také lidské tělo. Přirozeně, nemáme v těle příliš mnoho zlata, ale ani na Zemi se ho nevyskytuje relativně mnoho.
Pokud vyjdeme z klasické nauky o živlech, ozřejmí nám to paralely mezi mikrokosmem a makrokosmem ještě víc. Žhavému jádru Země odpovídá lidské srdce, které se také nezřídka označuje za horké a mnohdy dokonce za žhavé nebo žhnoucí. Obojí značí střed a symbolizuje ohnivý živel. Víc než dvě třetiny zemského povrchu pokrývá voda; také lidský organismus sestává z více než dvou třetin z vody. Zemský živel jako zástupce pevnosti v makrokosmu planety Země oproti všemu zdání jen tenkou slupku, podobně jako kostní a chrupavková tkáň v poměru k tělesné hmotě představuje vpravdě filigránské opěrné ústrojí v mikrokosmu lidského těla. U vzdušného živlu vládne koneckonců opět dokonalá shoda, neboť stejný vzduch obklopuje nás i Zemi.
Jestliže se podíváme na energetické pole Země a porovnáme je s lidským, objevíme dokonalé paralely. Biologům se podařilo naměřit kolem vaječných buněk elektrické pole. Přitom vyšlo najevo, že vajíčko má dva póly, z nichž jeden je nabitý kladně a druhý záporně. Když se nakreslí siločáry tohoto pole, vznikne tvar podobný zeměkouli, která je rovněž obklopena elektromagnetickým polem. Rovněž Země má kladně nabitý severní pól a záporně nabitý jižní pól.
Medicína poskytuje celou řadu odkazů dokládajících, že lidské tělo je také obklopeno elektromagnetickými póly odpovídajícími polím Země. Kromě EEG (elektroencefalogramu, přístroje na měření mozkových proudů) známe mezitím také už MEG (magnetoencefalogram), který naměří ze vzdálenosti několika centimetrů od lidského těla znatelné magnetické pole, shodné se zemským magnetickým polem.
Dáme-li se inspirovat prastarými mudrckými naukami různých národů, budou shody v energetické oblasti ještě zjevnější. Východ zná odnepaměti energetické pole člověka s jeho vnitřními centry, čakrami, a vnějším vyzařováním v auře. Západní alternativní medicína je tomuto vědění také na stopě (viz například Kirlianovy fotografie).
Také systém energetických drah a uzlů, jak je znám odedávna v čínské nauce o meridiánech a v indickém učení o nadis, lze už v současné době prokázat elektroakupunkturou a termografií. Je dávno doloženo, že odpovídající energetické dráhy a uzly existují také na zemském povrchu. Energetická místa znali nejen indiáni a ostatní „primitivové“. Rovněž křesťanští stavitelé vybírali pro katedrály místa, z nichž vyzařovala síla a staré poutní stezky nezřídka kopírovaly siločáry na zemském povrchu. Skutečnost, že rovněž v geografii hovoříme o meridiánech má jistě hlubší smysl, třebaže se tento systém geometrických linií táhne pouze po zemském povrchu.
Podobnosti mezi člověkem a Zemí nacházíme také ve vztahu k polaritě. jednoznačné členění planety na severní a jižní polokouli, které dělí rovník, odpovídá linie pasu, jež rozděluje lidské tělo na horní část a dolní část. Z této podobnosti je jasně vidět současné závažné porušení rovnováhy ve prospěch dominujícího pólu jang. na úrovni těla si velmi považujeme brilantní hlavy, jasného rozumu a pánev pak pohrdavě označujeme za nedůležitou nebo dokonce za nečistou. Na úrovni politiky a hospodářství vydává bohatý sever zákony a stanoví směrnice, podle nichž hodnotí svět a především utlačuje a vykořisťuje chudší jih. Sever produkuje s oblibou know-how, s ním se pak zmocňuje surovinového a nerostného bohatství jihu. Platí ale pouze za ceny, které si sám určí. A ikdyby chudý jih zvýšil těžbu surovin nebylo by v dohledu žádné východisko; bohatý sever by pak jednoduše osvědčeným způsobem snížil ceny.
Paralely jdou však ještě zřetelně dál; v mikrokosmu stejně jako v makrokosmu zajišťuje potomstvo převážně spodní pól. V obou případech je znevažován spíš ženský pól kvůli své úloze zaručit přežití lidského druhu. Špatné svědomí se posléze konejší „náplastmi“ v podobě přídavků na děti na jedné úrovni a pomoci rozvojovým zemím na druhé. V obou případech se dávkuje tak, aby subvence nebyly větší než pověstná kapka vody, která jen zasyčí na rozpáleném kameni.
Na příkladu polarit a jejich shodných hodnot v mikrokosmu a makrokosmu si lze znázornit, že jde vzdor všem protikladům o zásadní podobnosti. Stačí si srovnat vzorce. Polarita jinu a jangu je přitom nadřazený vzorec, který je ve skutečnosti jemněji členěný, jak to vyjadřuje znamení tchai-čchi.
Tento symbol se vztahuje jak na mikrokosmos, tak na makrokosmos: bílé pole odpovídá horní mužské části, protože bílá v sobě obsahuje všechny ostatní barvy a může tak vyzařovat. Černé naproti tomu chybí jakékoli barevné vibrace a proto se snaží je všechny pohltit. (To je například důvod, proč se černá auta na slunci rozpalují více než bílá).
Černá tečka v bílém poli by mohla odpovídat zřejmě ženskému prsu v horní části mužského těla; bílý bod ve spodním černém poli pak naznačuje mužské pohlavní orgány ve spodní části těla. V makrokosmu by mohly posloužit jako názorný příklad nejspíš Severní a Jižní Amerika – bohatý sever jako mužská zóna má ve svých černošských ghettech v New Yorku nebo v Chicagu také černý ženský bod. Chudý jih jako ženská zóna má naproti tomu bílý mužský bod v bohatých (průmyslových) metropolích Sao Paulo nebo Buenos Aires. Podobně se dá vykládat také Evropa jako zóna jangu a Afrika jako zóna jinu, když vezmeme v úvahu vysoký podíl černých přistěhovalců v Anglii jako černý bod na bílém kontinentu a stále ještě vlivné Búry v Jižní Africe jako bílý bod na černém kontinentu.
To byla další část ukázky z knihy Čím onemocněl SVĚT, kterou napsal v roce 2001 pan Ruediger Dahlke a u nás ji vydala Euromedia Group, k.s. – Ikar v Praze roku 2004
zdroj: http://druidova.mysteria.cz/
ĎAKUJEME:
Súvisiace články
