Zmena môže prísť len našou vedomou zmenou. Žiť vedomou sebakontrolou. V pokojnom pozorovaní, neútočení, láskavosti. No zároveň zastaviť bezcharakterné konanie – morálnymi činmi.
Možná, že důvod, proč se psychopatům stále tak dobře daří a tyjí tu jak houby v konzumním dešti, je, že žijeme ve studeném, prázdném a nelidském pro-psychopatickém systému. Otázkou je, kdo koho zplodil? Zvlášť, když oběť vábí svého predátora.
Jen ve hmotném těle na Zemi se můžeme probudit z iluze, sundat si jak ty odporně růžové tak ty černočerné brýle, a vzít odpovědnost za svůj život a vědomí do svých rukou.
Každý bude totiž nakonec skládat svůj vlastní účet, až přijde čas. Všichni to nějak nevědomě cítíme. Jak asi tiká digitální svědomí? Víme, jaký má náš život smysl? Jaký má smysl toto Stvoření? Pro mnohé bude čím dál bolestivější se neptat: proč? Masky a přetvářky padají, ale kdo chce vidět nahou pravdu, když se do jejích šatů oblékla ta oblíbená lež?
Morálka neb zvyk se změnil. Doba vymkla se nám z kloubů. Nyní je to již spíše etický rébus k řešení pro každého jednotlivce. Charakter zůstane charakterní, lotr bude o to více lotrem.
Učební lekce podzimu je eticky bolestná pro všechny, kdo ještě potřebují vidět svět přes filtry zdánlivé duality. Pro všechny ty, kdo ještě nesestoupili do vnímání Srdce. Pro ty, kdo se ještě pokoušejí uctívat projekce mysli, a neuvědomují si, že si odtud neodnesou nic kromě daru lásky a milosti poznání. A to jsou každodenní činy v opravdovosti s bližními a ne prázdná slova.
Ivo Leinveber