Na druhou stranu, když se dostanete do nebe proto, že vás ostatní nutili chovat se podle určitých předpisů a příkazů, budete dokonce i v nebi litovat, že jste neprožili život podle vlastních přání.
Na světě existuje pouze jediná blaženost: Žít v souladu se svou přirozeností a existencí.
Kdykoli jsme ve společnosti druhé osoby jde nám většinou o to, jaký si ten druhý o nás udělá názor.
Když jsme ale sami, třeba v koupelně, chováme se skoro jako děti. Někdy se na sebe šklebíme do zrcadla. Pak ale zjistíme, že se na nás někdo dívá klíčovou dírkou a okamžitě se začneme chovat jinak. Už je z nás zase naše obvyklé, staré známé já. Rozvážný, usedlý člověk, tak jak se to po nás žádá.
A nejpodivnější na tom všem je, že z těch lidí máme strach, a oni mají strach zase z nás. Všichni se bojí všech.
NIKDO SI NEPŘIPOUŠTÍ SVÉ POCITY, SVOU REALITU A AUTENTICITU.
Přesto právě po tom všichni touží. Protože potlačovat svou pravou tvář se rovná sebevraždě. Zodpovědnost máte však jen k vlastnímu životu, ke svému bytí. Neodporujte mu tedy, protože tím na sobě pácháte sebevraždu, ničíte sami sebe. Co tím získáte?
I když si vás budou lidé vážit, i když vás budou považovat za rozvážné, úctyhodné a počestné lidi, nenaplní to váš život a vaše bytí. To všechno vám ani trošku neumožní proniknout do života v jeho nesmírné kráse.
Nestarejte se o přikázání, disciplínu ani o morálku. Prostě žijte v souladu se svým vědomím a pokračujte v jeho kultivaci. Brzy spatříte přicházet jaro s květy, které vám přinesou jasný vhled, jistou ruku a celistvost do každé vaší reakce. Každá vaše odezva bude nádherná, protože bude vycházet z expandujícího vědomí.
