Od bolesti k rozhodnutí růst
Malé dítě vše dostává od rodičů, ať už je to jídlo, pozornost nebo péče. Když dítě vidí své rodiče, směje se, raduje a má je rádo.
Energie lásky a vděčnosti postupně předhání zvířecí směřování k uspokojení instinktů. To, že současná západní společnost sama sebe nazývá konzumní společností, svědčí o ztrátě vyznání monoteismu a návratu k pohanskému uspokojování instinktů. Určit, který princip vítězí v člověku, lze podle toho, jak se obrací k Bohu. Jestli je jeho první impuls zištný, stává se modlitba ve své podstatě prosbou, vyprošováním něčeho, nadějí na získání materiálních nebo duchovních statků. Tato tendence odvádí člověka od vyznávání jednoho Boha a vede jej k uctívání idolů. Stvořitel se pro něj stává prostředníkem na cestě k uspokojování tužeb a instinktů. Pokud je první impuls obrácený k Bohu, to jest láska a vděčnost, pak se v člověku aktivně nerozlévá zvířecí, ale Božská energie.
V podvědomí člověka se nacházejí hlavní body nebo přesněji směrníky, které člověka definují jako osobnost: vztah k Bohu, vztah k lásce, vztah k rodičům, vztah k sobě samému a vztah k vlastnímu osudu.
Ten, kdo chce v první řadě dostávat, je vždy agresivní a urážlivý. U mnohých lidí se trvalá nespokojenost s vlastním osudem projevuje jako nenávist a zášť vůči osudu, protože jim nedal to, co by chtěli. Čím více vnitřních výhrad k osudu člověk má, tím je jeho tendence ke konzumentství vyšší a tím nižší je vnitřní energie. Lidé nespokojení s vlastním osudem mají vždy slabou vnitřní energetiku. Silný člověk se snaží změnit sebe i svůj osud, zatímco slabý člověk si na osud stěžuje. Pokud je láska k Bohu pro člověka to nejvyšší štěstí, pak mu nic nemůže zastínit jednotu se Stvořitelem. Neustále od Něj dostává energii lásky a jeho největší starostí je, jak její nadbytek předat dál. Pocit štěstí se mu jeví jako obětavost, dávání, tvořivost. Pokud ale něco lásku k Bohu zacloní, pak duše postupně ztrácí vyšší energii společně s láskou a hlavním štěstím se stane braní. Ten, kdo dostává, je závislý, ten, kdo dává, je volný. Ten, kdo očekává od Boha, od rodičů, od osudu všemožné výhody a blaha, je tvrdě omezen ve svých možnostech.
S. N. Lazarev – Člověk budoucnosti 3 (Výchova rodičů)
zdroj: Cestou Světla
Súvisiace články
