Co je to odpuštění

Co je to odpuštění:
Nedávno se na mne obrátila s prosbou jedna žena:
„Prosím, řekněte mi, jestli mám pravdu. Vymyslela jsem modlitbu a pevně věřím, že tato modlitba bude pomáhat mé duši a těm, které naučím se stejně modlit, jako já.“

Začala číst svou modlitbu:
„Pane, odpouštím všem, kteří mi ukřivdili. Odpouštím svému otci a přijímám ho takovým, jaký je. Odpustím svému osudu a přijímám ho tak, jak je.“
„A myslíte si, že to vám pomůže?“ usmívám se.
Usmívá se a v odpověď odráží narážku:
„Ale vy sám vždy říkáte, že odpuštění uzdravuje.
„Uzdravuje,“ přikývl jsem, „v případě, pokud víte, kvůli čemu odpouštíte. Teď se vás zeptám já: co je to odpuštění a kvůli čemu odpouštíte?“
Zamyslela se a pak se rozpačitě zeptala:
„A opravdu, co je odpuštění?“
„Dobrá,“ řekl jsem, „vysvětlím. Odpouštíme, abychom si zachovali lásku. Proto odpuštění je především zachování lásky v duši. Za druhé: odpuštění je uznání Boží vůle ve všem, co se stalo. Jakákoli lítost, pocit ukřivděnosti a nenávist směrované proti člověku, jenž nám ukřivdil, jsou adresovány Bohu. Proto neodpuštění druhému a litování minulosti je rouháním. Odpuštění je přijetím toho, co se stalo, a uznání v tom nejvyšší vůle a nejvyššího dobra. Tedy uznání toho, že každá událost, která se nám stala, nás postrkuje k lásce a Bohu.
Za třetí: odpuštění je uznání toho, že my sami svým hlubinným stavem jsme vyprovokovali druhého člověka. Vnitřní lakomství a chamtivost přitahují zlodějství, odsouzení zase zradu. Opovržení přitahuje výprask a žárlivost nevěru. Pocit křivdy přitahuje ponížení. Ztráta lásky v duši způsobuje výbuch vnitřní agrese, která přitahuje neštěstí a nepříjemností: neznámý člověk nás může udeřit a urazit ale také může dojít k autonehodě. Odpuštění je tedy uznáním své nedokonalosti, nedostatkem lásky v duši, a tím pádem i připraveností měnit sebe, svůj charakter a vychovávat svou duši.
Za čtvrté: odpuštění znamená pomoc člověku, který se dopustil přestupku. Milujeme své děti, ne odsuzujeme je ani neopovrhujeme jimi, ale to neznamená, že nesmíme je potrestat. Výchova znamená lásku a láska vždy spojuje dva protiklady, tedy pozitivní a negativní emoce. Podřízení se, zdrženlivost, sebeomezení, obětavost – to vše často vyvolává negativní emoce. Bez nich však nemohou existovat pozitivní emoce. Proto odpuštění druhému znamená eliminaci nenávisti, odsouzení a pocitu ukřivděnosti, zachování lásky k němu a pomoci mu v rozvoji, tedy v nabytí citu lásky a očistění duše.
Například pro zločince, který přetrvává v nenávisti a ničení své duše, odpuštěním a pomoci může být trest smrti. Pokud člověk zabíjí v duši lásku a přetrvává v tom, můžeme mu pomoci pouze láskou a tvrdým jednáním. Musíme však chápat, že pomoc a spasení by neměla směřovat především k tělu a vědomí člověka, ale k lásce v jeho duši. Bůh nás všechny miluje, dává nám život, zdraví, všelijaké potěšení, avšak On nám dává také nemoci, neštěstí, smrt a to všechno podporuje v nás lásku.
S.N.Lazarev Výchova rodičů 2