Když máme o někoho strach, viníme se z neštěstí jiného člověka nebo když masírujeme někoho, kdo se trápí emocionální bolestí, můžeme ve snaze pomoci omylem převzít tuto negativní duševní energii. Dělá to každý, zejména ti služebníci světla, kteří se příliš snaží pomáhat ostatním a často na svůj vlastní úkor.
Vyjadřujte vůli své duše milovat tím, že budete šířit dobrou vůli. Spojujte se na úrovni duše s lidmi, které potkáváte. Prociťujte své spojení s duší a vnímejte duše druhých lidí. Buďte slunečním paprskům a přinášejte lásku všem, kterých potkáte.
Ve vztahu se stává, že přijde období, kdy se cítíte jako zmrazení, neschopní přijít na jakýkoli projev, kterým byste vyjádřili lásku duše. Začněte tím, že pochopíte, že každá situace je pouze dočasná. Věci najdou svůj spád. Často si v životě vytvoříte situace, z nichž jakoby nebylo východisko, a tak se vám vynořují výzvy jít pro své odpovědi výše a čerpat z vnitřních zdrojů, o kterých jste ani nevěděli, že je máte. Když milujete, budete mít spoustu příležitostí růst.
Vyberte si někoho, s kým byste chtěli pracovat na odstranění zábran v lásce, a posunout tak váš vztah na novou úroveň. Splyňte tedy se svou duší, spojte se s jeho nebo její duší a pokračujte podle jednoho nebo několika následujících doporučení:
Pokusím se Vám vysvětlit polopatisticky, proč k tomu došlo anebo nedošlo.
Myšlenkami řídíme svůj osud – tedy svůj život. To na co dnes myslíme, přejeme si, strachujeme se….se nám časem většinou splní. Plní se nám především sny a přání, které už když o nich sníme, dokážeme prožít jako by už byly uskutečněné. Bohužel, nejvíc emocí a prožitků dáváme do obav a strachů a tak tady se nám naše strachy a obavy plní docela v solidním poměrném procentu.
Vaši duši těší chvála a ocenění stejně jako těší vaše tělo. Když o sobě mluvíte s láskou, pak ta část vašeho já, které se chvála týká, vyzařuje jasnějším světlem. Když tak o sobě mluvíte s jinými lidmi, vaše duše se cítí dobře a září, a tato energie všechny oblažuje.
Je to proto, že nás učili od útlého dětství abysme nebyli zodpovědni. Učili nás že se máme zodpovídat rodičům své matce svému otci rodině, vlasti, učitelům a všem těm nesmyslům. Neříkali nám však že musíme být za sebe zodpovědni a že za nás nikdo zodpovědnost nepřevezme a veškerou zodpovědnost za nás převezmou naši rodiče a my to pak předáme vlastním dětem. Všichni za nás převezmou zodpovědnost dokud jsme malí a slabí a my jen musíme uposlechnout všechny tyhle lidi a dělat cokoliv nám řeknou. A najednou jsme dospěli a nejsme dětmi a objeví se velký strach protože nyní musíme tu zodpovědnost přijmout a přitom jsme nebyli k tomu vedeni ani učeni.
Mnozí z nás žijí ve vztahu, mnozí z nás žijí sami. Kdo jsme ve vztahu, nemáme jistotu, zda bude trvání vztahu dlouhé či nikoliv. Kdo žije sám, může mít naději, že se samota změní ve sdílení. Uvědomil jsem si jeden mechanismus, který nás – kdo jsme ve vztazích – nutká vztahy ničit. A kdo je sám, může z titulu toho stejného nastavení své potenciální vztahy blokovat. Dotýkám se tímto zcela elementárního tématu, které naše vztahy spravedlivě, stejně jako nemilosrdně řídí.