Ako na rany osudu
Prijatie, od-pustenie a vďačnosť. To je cesta k náprave 😉
Prijatie, od-pustenie a vďačnosť. To je cesta k náprave 😉
Svoboda, to neznamená naučit se jíst už jenom dokonalé/čisté jídlo a neuhnout v tom z cesty, tedy se stát jakýmsi duchovním nadčlověkem. Znamená to být schopen/schopna sníst jakékoliv jídlo bez posuzování sebe a daného jídla. Znamená to být v jednotě se vším jídlem – jinými slovy, nebýt s žádným v odporu.
Nie všetko je také, ako sa nám zdá…
Nutnosť čistoty vzťahov, emócii nielen vo vzťahoch, ale aj voči sebe. To je odpoveď na to, čo sa deje deťom.
Pojďme si představit podivínskou ženu, která si přeje, aby si její muž našel milenku. Co jí poradit?
V každém okamžiku svého života se rozhodujeme: milovat nebo si stěžovat na nedostatek lásky, dávat radost nebo trpět, budovat s manželem šťastný vztah nebo ničit vlastní rodinu.
Výborne napísané, súhlasím…
Snaha vyhovět, přizpůsobit se, náležet k někomu (i skupině stejně smýšlejících lidí) a něčemu, tak abychom to měli stejně a podobali se, přehnaná obětavost, extrémní pochopení pro druhé (ale pro sebe ne)… souvisí se zdravou sebeúctou.