Opakovanie životných lekcií VII. programy z detstva

První  co musíte udělat pro sebe: nepomáhám upevnit rodinu, zdraví, život, ale pomáhám nahromadit v  duši lásku k Bohu. Tomu napomáhá dobrosrdečnost, schopnost milovat lidi se všemi jejich nedostatky, schopnost přijímat jakoukoliv situaci, zachovávat dobrosrdečnost, schopnost omezit své touhy, vůli. To vede k obnovení jak rodiny, tak zdraví a prodloužení života.

 

Ako na zmeny

Neviem, ako môžem byť slobodný teraz. Momentálne som so svojím životom veľmi nespokojný. Je to fakt a ak by som sa snažil sám seba presvedčiť o tom, že všetko je dobré, keď to tak rozhodne nie je, len by som si niečo nahováral. Pre mňa je teraz prítomný okamih veľmi zlý, vôbec nie je oslobodzujúci. Jediné, čo ma drží nad vodou, je nádej alebo možnosť, že. sa to v budúcnosti zlepší.

 

Proč se nemáme zlobit na rodiče

Ať už je to spravedlivé nebo ne, lidé, kteří nemají dobré vztahy s rodiči, nebývají bez problémů ani ve svém vlastním dospělém životě. Nepřítomnost přijatelného modelu chování, vnitřní konflikty, nízká sebedůvěra, závislost na tom, co si myslí ostatní, to ještě ani zdaleka není všechna nálož „ublíženého dítěte“. A dokud se nezbaví své ublíženosti a nepřestane věčně někomu něco dokazovat, jeho životní nezdary se budou jenom opakovat.

 

Desať zlatých pravidiel výchovy Antona Makarenko

Anton Semenovič Makarenko (1888 – 1939) je jedným z najväčších pedagógov nielen Sovietskeho zväzu, ale aj na celom svete. Organizácia UNESCO ho zaradila aj s Máriou Montessori medzi pedagógov, ktorí položili základy súčasného vzdelávania. Na svoju dobu bol Anton Makarenko inovátor a odhalil také veci, ktoré sú dnes už samozrejmosťou. Napríklad často hovoril, že pedagógovia po celom svete ignorujú lásku a považujú ju za zbytočnú vo vzdelávaní. Makarenko bol presvedčený, že vychovať šťastného človeka bez lásky nie je možné.

 

Proč neumíme říkat „ne“

To krátké slovo – „ne“ – nám přináší mnoho užitku. Zbavuje nás například nutnosti půjčovat peníze, když sami máme co dělat, abychom vyšli do výplaty. Nemusíme chodit na kávu k sousedce známé celému domu jako drbna, nebo v pět ráno na nádraží vítat bratrance. Existují však lidé, kteří nedovedou odmítnout prakticky nikoho. Utrácejí život plněním cizích přání. Výplatu rozpůjčují, hlídají cizí děti a chodí na večírky, na které nemají peníze ani náladu. Proč je tak těžké říkat „ne“?