Mnohokrát v životě se nám zdá, že o něco velmi usilujeme, snažíme se, obětujeme se a nakonec se vůbec nic nestane, jako by veškerou naši snahu pohltila černá díra. Jsme vyčerpaní a máme v sobě nepříjemný pocit naprosté zbytečnosti.
Nebudeme tu mluvit o lampě se zeleným stínítkem, která se nám vůbec nehodí do interiéru. Máme na mysli pedagogické prohřešky, které nám v důsledku pořádně otravují i náš dospělý život.
Počet vtělení hvězdných duší na Zemi se pohybuje mezi čtyřmi a desíti. Inkarnace v trojrozměrném světě je pro mimozemšťany pracovní návštěvou, služební cestou. Každá z duší delegovaných svou hvězdnou civilizací přichází na Zemi s určitými úkoly. Nejsou k našemu světu vnitřně připoutány, vždycky někde uvnitř vědí, že tohle není jejich svět. Jejich srdce uchovává vzpomínku na dokonalou a harmonickou existenci ve hvězdném domově. Proto až přijde čas, opustí velmi snadno pozemské tělo a vrátí se Domů.
Pracovní a profesní život člověka ve světě skrz naskrz prošpikovaném technologiemi požírajícími jeho pozornost vede k neúměrnému přetížení, které ho nutí ustavičně něco dělat. Nezbývá mu prostor k nadechnutí, natož k tomu, aby prostě byl. Aby byl navíc přemýšlivý, uvědomělý a pozorný, zkrátka aby dosahoval devětadevadesáté úrovně jediismu.
Často si vůbec neuvědomujeme působení příčinné souvislosti. Ne vždy doceňujeme význam činů, slov či záměrů, jichž jsme se dopustili v minulosti, někdy i dosti vzdálené.
Každý den potkáváme lidi, kteří nám sice nestrkají ruku do kapsy, ale snaží se obrat nás o něco, co se nedá koupit za žádné peníze. Stále jsme okrádáni o životní energii; proč však k tomu dochází a jak zkrotit dotírajícího upíra nás ve škole bohužel neučili.
Ďakujeme Katke za ďalší skvelý článok 🙂