Tlak společnosti na nevědomost mas je obrovský. K manipulaci s davem využívá podvědomých a nevědomých traumat vnitřního dítěte. Trauma je vlastně vytržení části naší duše a zavření do temného sklepení, kde po určité době tato část naší bytosti zdivočí. Pro vládnoucí elitu je výhodné, aby se v sobě člověk nevyznal.
Stín je to, co považujeme za méněcenné a nechtěné. Pro naši společnost je to především nemoc, válka, hlad a smrt – v biblickém pojetí jsou to čtyři jezdci apokalypsy. Tím pátým, který se od nich odloučil ještě dříve, než se proslavili, je chaos.
Protože vše se děje nejprve na jemné úrovni pole, znamená to, že do tohoto procesu jsou zapojené naše pocity. Naše podvědomí ví vše, co se v budoucnosti stane. Naše podvědomí může ovlivnit to, co se děje a stane.
A v takovém případě vyvstává otázka: proč lidé nasednou do letadla, které musí havarovat? Proč si člověk vybere tu cestu, na které ho čeká dřívější smrt?
Umění přijímat do života nové věci, myšlenky a lidi vám bude otevírat rostoucí prostor pro radost. Ve vašem světě existuje masová myšlenková forma, že budoucnost by mohla být horší než přítomnost. Odtud pramení potřeba držet se toho, co máte, zmrazit věci tak, jak jsou, a zabránit jakýmkoliv změnám. Takovýto přístup vede k velké bolesti.
Namáhavě jste pracovali a teď možná cítíte potřebu zaslouženého odpočinku. Respektujte proto, co vám říká vaše fyzické a citové já. Pokud se cítíte unavení nebo vyčerpaní, vytvořte si prostor k odpočinku.
Každý duchovní učitel má ego. Pokud tvrdí opak, je pravděpodobné, že své ego potlačuje a projektuje do svých bližních. Někteří již prošli trnitou cestou sebepoznání a přijali pokoru, ale mnoho jich stále žije pýchou duchovního ega.
„Pokud žijete v orientaci na strach, vyvede vás z míry kdejaká maličkost. I v období, kdy se vám vše daří, vyhlížíte na obzoru nějaké potíže. Bojíte se, že vás někdo z něčeho obviní, že vás někdo napadne, poníží, nebo naopak trávíte čas tím, že obviňujete druhé, život, Boha nebo osud za ten mizerný úděl, který vám přisoudil.
autor/zdroj: Ivo Leinveber
Asi jedno z nejtěžších, ale zároveň nejdůležitějších přiznání na cestě sebepoznání, je plně přijmout, že si za všechno ve svém životě můžeme sami, že především my sami jsme strůjci svého štěstí i neštěstí.
Když jsi zklamán nebo ses urazil, myslíš si, že se to děje tobě.
Každá touha a přání posilují tuto největší iluzi – že jsi osobnost, existuješ v těle, tělo jsi ty a tvé jméno to vše zastřešuje.