Láska není připoutání. Láska nezná žádné připoutání a to, co zná připoutání, není láska. Je to vlastnictví, navláda, lpění, strach a chamtivost – může to být tisíc a jedna věc, ale není to láska. Za lásku jsou vydávány jiné věci, za označením láska se skrývají jiné věci, které lze nalézt v nádobě, na níž je přilepena nálepka LÁSKA. Uvnitř naleznete mnoho věcí, ale láska tam vůbec není.
V průběhu našeho života máme mnoho snů. Jak žít, co mít, co dělat za práci. Jakého partnera mít vedle sebe a kde bydlet. Co z toho se vám splnilo? Nebo jste jen podlehli svému životu a slevovali, jak se vyvíjel?
Mnoho lidí samo sebe stále bombarduje negativními myšlenkami: „Nemůžu udělat toto, to není pro mě, jsem slabý/á, musím se schovat, protože jsem špatný/á, svět není bezpečným místem, to nejspíš skončí špatně“. A tak dále, a tak dále.
Existuje mnoho slov, která bychom rádi řekli svým rodičům, ale bůhví proč se zdá těžké je vyslovit. Dokud se sami nestaneme rodiči, není pro nás jednoduché uvědomit si, jakými zkouškami rodiče procházejí, když se strachují o každý náíš krok a radují se z každého našeho úspěchu.
Od otevření našich očí když se probudíme, až do doby kdy je zase zavřeme, nám myšlenky v hlavě víří jako o závod. Už jsme si toho i vědomě přestali všímat a podřídili jsme se tomuto proudu. Ať jsou to věci pracovní, starosti, zážitky, emoce … mele se to v nás jako v pračce.
Pod tímto termínem si představuji dělání takových věcí, o kterých víte, že by vašeho partnera potěšily. Snažíte se mu vyhovět, … může to znamenat uvařit jídlo, prostřít stůl, vyluxovat, vyndat vlasy z umyvadla, vyměnit dítěti plínky, posekat trávník, vymalovat ložnici, … to všechno mohou být skutky lásky.
Fyzický kontakt je velmi účinný způsob k vyjádření partnerské lásky. Spojené ruce, polibky, objetí a sexuální styk, to všechno jsou způsoby, kterými si manželé projevují lásku. Pro některé je to zároveň jejich primární jazyk lásky. Bez takových projevů si připadají nemilovaní, naopak s těmito projevy je jejich citový rezervoár plný a o partnerově lásce nepochybují.
Súhlasíme so všetkým.. od vlani na osobných sedeniach hovoríme to isté – uzemnenie, odstup od všetkého, nadhľad a nenechať sa zatiahnuť do divadla, ktoré sa pred nami hrá…lebo nič nie je také, ako sa zdá…
Jsem osamělá matka. Vychovávám syna bez táty. Od samého začátku jsem věděla, že budu muset být opravdu zvláštní matkou, abych rozdupala na kusy nehezký stereotyp, že neúplná rodina rovná se rodina neúspěšná…