Za mistrem Farinem, veleknězem řádu světla, jednoho dne přišel utrápený poutník. Žádal o radu, jak má naložit se svým životem. Mistru pověděl, že se mu nic nedaří a cítí se mizerně. Farin laskavě pozoroval poutníkův vystrašený výraz a v klidu dopil svůj čaj. Po dlouhých minutách se poutník trochu uvolnil a v místnosti se konečně rozhostil dostatečný klid pro Farinův dotaz “Co ti chybí bratře?”.
Výborne napísané, súhlasíme 🙂
Je nejvyšší čas vyškrtnout ze svého života negativní jedince. Zbavíte-li svůj život jejich negativity, uvolňujete v něm místo pro něco nového, kladného a krásného.
Ještě možná o tom, jak vlastně funguje léčení prostřednictvím či s pomocí druhých. Každý člověk si sám má na všechny věci svojí pílí, soucitem, trpělivostí a případně utrpením přijít. Trvá to několik desítek životů a jen málokomu z lidí se i tak podaří vše pro sebe a pochopení všeprostupujícího principu Lásky objevit. Potřebuje k tomu další lidi, kteří mu s uchopením pomáhají.
První krok směrem k partnerovi činím zásadně já, respektive ve skutečnosti první krok činí má intuice – mé vědomí, či můj dobrý pocit chcete-li. Není zde žádné očekávání, že se změní muž, že projde osobním rozvojem, že nás jako rodinu povede. Vnitřní proměny jsou mou doménou. Doménou mého muže, jsou pak změny vnější a k tomu má, po mém prvním kroku za dobrým pocitem, již otevřený prostor a mou plnou důvěru – jednoduše proto, že pokud již vnímám dobrý pocit, je to pro mě chvíle úlevy, kdy už nemám žádný jiný úmysl zabírat jeho prostor a nechávám už všechno jen plynout.
Mateřské zranění je sada omezujících přesvědčení, které jsme získaly od své matky, které nás podvědomě zraňují, omezují naše sebevyjádření a poškozují vztah k ženství. Mateřské zranění zahrnuje zranění, ke kterému se matky nehlásí.
Nikdy se člověk nestává tak jasně a nezvratně tvůrcem svého osudu, jako v oblasti duchovní. Díky vysoké pohyblivosti a rychlosti myšlenkových vibrací může myslitel, který vědomě vytváří svůj vnitřní život, pracovat s toutéž přesností a jistotou, s jakou architekt staví budovu podle nakresleného plánu.
Ustrašené či pochybující ego se nedokáže vyrovnat s nepříjemnými danostmi života – vyžaduje perfektní svět, na nějž má podle svého názoru nárok. Pokouší se tedy realitu přetvořit podle svých představ, usiluje o nadvládu nad událostmi. Ve výsledku se reality obává, místo aby ji s důvěrou přijalo.
Vím jistě, kdy se v životě ženském, nacházíme v největším energetickém průseru.
To, když začneme opouštět ženskou sílu a stáváme se matkami kvočnami. Začíná tonenápadně, takže ani nepostřehnete, že jste zase uprostřed kvočního životním cyklu. Ráno vstáváte do tmy, připravujete snídaně pro děti, letíte do práce, kde se nezastavíte, pak zase letíte z práce, kontrolujete úkoly, učíte se, jdete ven, jídlo, úklid, všichni chtějí nějakou pozornost a je zase tma. Nenechte se mýlit, že když člověk dělá svoje „poslání“ tedy podniká a organizuje si čas podle sebe, že do stejného nespadne – má-li rodinu, nebo rodinný grunt – všude tak nějak lítá jako hadr na holi.