Proč lidé prožívají tolik utrpení? Nenaleznete jediného člověka, který by chtěl být nešťastný, a přesto většina lidí nešťastná je. Všichni chtějí být šťastní, blažení a vyrovnaní. Všichni se chtějí radovat. Zdá se však, že to není možné.
Tento zajímavý článek amerického tréninkového kouče Marca Chernoffa může být i pro vás povzbuzením k nasměrování myšlenek na novou cestu. Zkuste se nad ním zamyslet.
V současné době zažíváme na planetě život, jenž připomíná jakousi soutěž, hru, a povětšina lidí za to platí svou duší. Neustále jsme pokoušeni nespočtem chytrých a nenápadných způsobů této soutěže, kosmické i planetární hry, a to za jediným účelem, abychom popřeli sami sebe, svou duši, abychom popřeli, že naše vědomí má onu dokonalou schopnost rozšířit se skrze pásma vyšších dimenzí, že může dosáhnout oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje.
Vztah si můžeme představit jako společný prostor – dům, nebo byt.
Jeden z vás investuje větší částku, aby pořídil dům jako prázdný prostor. Jeho úkolem je dávat partnerství vnější podobu, bez jeho zdí, by tento prostor neměl hranice a nebylo by kde tvořit jeho vnitřní krásu. Druhý z vás investuje množství času, tvořivosti a citu pro utváření vnitřního vybavení, bez jeho intuice a vedení, by vnější krása domu byla jen studeným a nevyužitým prostorem. Zvelebuje každý kout, aby byl nejen útulný, ale i praktický.
Tvrzení, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, je správné. Jenomže je obvykle chápáno špatně. Bůh může mít jakoukoli podobu, jeho podstata nespočívá v hlavě, dvou rukách a dvou nohách. Srovnáme-li Boha s oceánem a člověka s kapkou, pak jejich podstata je táž – voda.
Mnohokrát v životě se nám zdá, že o něco velmi usilujeme, snažíme se, obětujeme se a nakonec se vůbec nic nestane, jako by veškerou naši snahu pohltila černá díra. Jsme vyčerpaní a máme v sobě nepříjemný pocit naprosté zbytečnosti.
Nebudeme tu mluvit o lampě se zeleným stínítkem, která se nám vůbec nehodí do interiéru. Máme na mysli pedagogické prohřešky, které nám v důsledku pořádně otravují i náš dospělý život.