Mnohem častěji přemýšlíme o dietě fyzické nežli o mentální. Ačkoli právě ta druhá je více důležitá. Proč? Když dokážete mozek zbavit všemožné nečistoty a nepořádku, dokážete také přijímat daleko efektivnější rozhodnutí, a to i v oblasti zdravého životního způsobu.
Když máme v sobě strach, jsme oběti. Jenom čekáme na uskutečnění našich vlastních černých obav, které se nám s chorobnou silou tlačí do myšlenek. „Ježiši, co když se stane tohle, a co když se stane tamto“. Jako bychom byli dopředu naprogramováni na mód strachu. Kde hledat příčinu? Hádejte! Ale jistě, nemůžete minout. Rodiče a společnost.
autor: Merlin, král čarodějů a mágů
„Silný muž se pozná podle velikosti úsměvu jeho ženy…“ (Tato věta mne zaujala jako citát na webu) Je to sice pravda, ale dodám, že …Šťastná žena se pozná podle toho, jak velkou má oporu v muži po svém boku…“
„Přestože jste hodní a citliví lidští andělé, kteří si pro všechny přejí jen to nejlepší, ne vždy konáte dobro, když druhým na všechno přikyvujete a když přistupujete na jejich hry, které přitom vycházejí z jejich ega. Mohou být přesvědčeni, že když uděláte to, co od vás chtějí, pomůže jim to ke štěstí. To ale nemusí být vždy pravda.I vy jste se již určitě naučili, že ne všechno, co si přejete, je pro vás vždy dobré.
To krátké slovo – „ne“ – nám přináší mnoho užitku. Zbavuje nás například nutnosti půjčovat peníze, když sami máme co dělat, abychom vyšli do výplaty. Nemusíme chodit na kávu k sousedce známé celému domu jako drbna, nebo v pět ráno na nádraží vítat bratrance. Existují však lidé, kteří nedovedou odmítnout prakticky nikoho. Utrácejí život plněním cizích přání. Výplatu rozpůjčují, hlídají cizí děti a chodí na večírky, na které nemají peníze ani náladu. Proč je tak těžké říkat „ne“?
Určitě každý z nás si vybaví okamžik, kdy chtěl nějak projevit svou iniciativu, něco udělat, nějak se projevit – a najednou couvnul. Obával se kritiky, posměšků, hádek, zkrátka toho, že vždycky se najdou lidé s jiným názorem a budou projevovat nesouhlas. Navíc ty projevy nesouhlasu nebývají vždycky korektní…
Lidé se mě často ptají, co si myslím o své minulosti, o svých partnerských vztazích a zraněních, která jsem prožil mezi nejbližšími. Jak to nyní se všemi znalostmi, které dnes mám, hodnotím. Zda mě nemrzí, že jsem už tenkrát neuměl přijímat lidi s takovou láskou, jakou cítím dnes. Ptají se, jestli toho v hloubi duše nelituji.