V dávných předhistorických časech, kdy na Zemi žily strašlivé divoké šelmy a svojí dravostí sužovaly rozsáhlá území, kdy podnebí bylo tak chladné, že zmrznout na rampouch bylo mnohem snazší než najít něco k jídlu a vedra zas naopak dováděla k šílenství, žil na Zemi jeden početný kmen a v něm žena, o níž vznikla legenda předávaná od matky k dceři po celé dlouhé generace.
Vztah si můžeme představit jako společný prostor – dům, nebo byt.
Jeden z vás investuje větší částku, aby pořídil dům jako prázdný prostor. Jeho úkolem je dávat partnerství vnější podobu, bez jeho zdí, by tento prostor neměl hranice a nebylo by kde tvořit jeho vnitřní krásu. Druhý z vás investuje množství času, tvořivosti a citu pro utváření vnitřního vybavení, bez jeho intuice a vedení, by vnější krása domu byla jen studeným a nevyužitým prostorem. Zvelebuje každý kout, aby byl nejen útulný, ale i praktický.
Někdy zapomínáme, že jsme nejdůležitějšími lidmi svého života. Umění říci ne, když se vám něco nezamlouvá, z vás ještě nedělá egoistu. Musíte si začít vážit sami sebe.
Dani Johnsonová vyrostla v chudé americké rodině. V sedmnácti porodila, v jednadvaceti se ocitla na ulici, ve třiadvaceti vydělala svůj první milion. Dnes je úspěšnou podnikatelkou, matkou pěti dětí a babičkou několika vnuků. Na svých seminářích vypráví o zásadách, které uplatňovala a uplatňuje při výchově dětí.
Můžeme překonat něco negativního, aniž bychom tomu kladli odpor? Tato otázka je projevem mylné představy, která nám někdy i po celý život nedovolí získat, co si přejeme. Člověk se domnívá, že když klade negativitě odpor, zbaví se jí. Bohužel to není pravda. V řadě případů totiž můžeme touženého dosáhnout teprve poté, co se přestaneme protivit.
Duchovní růst není o tom se od něčeho osvobodit, utéci do ústraní, s nikým se nestýkat, neustále meditovat nebo se na vše jen usmívat.
Ani se zbavit emocí a být neustále nad věcí.
To jsou všechno jen pózy, které se mylně pokládají za ten „správný“ přístup, za „správnou“ cestu k osvícení a zvýšení duchovnosti.
Hoci od začiatku roku uplynul len kúsok, mám pocit, že v tomto krátkom období ubehlo snáď sto rokov. Toľko protichodných energií, informácii, extrémov čo sa ľudí, emócii ale aj prírody týka .. 7 na konci roku kosí čo jej príde pod ruku. Ale viete čo, je to dobre, aspoň vieme kto je „čierny a kto biely“. Kto áno a kto nie. Nijaké „uvidíme“ alebo „skúsime to“. Buď to bude, alebo nie. Začíname reštartom, inak, nanovo, od nuly.
Vnitřní stabilita znamená nalezení svého středu a udržení se v něm.
Znamená to hledat odpovědi na své otázky ve svém srdci a ne v rozumu.
V srdci je ten soulad s univerzálními zákony, podle kterých všichni fungujeme. A proto jsme ve svém srdci doma.