Hoci od začiatku roku uplynul len kúsok, mám pocit, že v tomto krátkom období ubehlo snáď sto rokov. Toľko protichodných energií, informácii, extrémov čo sa ľudí, emócii ale aj prírody týka .. 7 na konci roku kosí čo jej príde pod ruku. Ale viete čo, je to dobre, aspoň vieme kto je „čierny a kto biely“. Kto áno a kto nie. Nijaké „uvidíme“ alebo „skúsime to“. Buď to bude, alebo nie. Začíname reštartom, inak, nanovo, od nuly.
Vnitřní stabilita znamená nalezení svého středu a udržení se v něm.
Znamená to hledat odpovědi na své otázky ve svém srdci a ne v rozumu.
V srdci je ten soulad s univerzálními zákony, podle kterých všichni fungujeme. A proto jsme ve svém srdci doma.
Často potkávám lidi, kterým je na první pohled dvacet, třicet nebo čtyřicet let. To je však jen vnější zdání. Uvnitř jakoby zůstali daleko ve svém dětství a dosud čekají na lásku, které se jim tenkrát nedostalo. A zůstanou tam tak dlouho, dokud se nenaučí nalézat zalíbení sami v sobě.
„V mužské duši je bytost, nezraněný muž, který věří, že je dobrým, který nemá žádné pochyby o životě, který je nejen moudrý, ale také se nebojí zemřít. Někdo by jej nazval samotným bojovníkem.
„Je třeba mě potrestat“ – tím vytváříme nadbytečný potenciál. Odplatou za pocit viny bude vždy trest. Pokud se pocit viny nedostaví, nemůže následovat trest.
Být pesimistický a čekat to nejhorší je projevem posttraumatického syndromu. Nedoufáme, dokonce se ani nesnažíme, a tím se bláhově chráníme před budoucím zklamáním.
Může se spontánní cit změnit ve skutečnou, zralou lásku? Bloger Seth Adam Smith napsal svůj článek poté, co se nejprve zklamal ve svých citech k partnerce a pak si uvědomil, co to ve skutečnosti znamená milovat.