Znovu niečo k pocitom viny
Viete povedať NIE?
VDĚČNOST ZA PROCES A DŮLEŽITOST PŘIJÍMÁNÍ
Čím těžší se to zdá, tím větší vděčnost za to všechno, co se v procesu děje. Udělat z toho největší přednost a poděkovat. Bez odporu a nebo apatie – bez myšlenek: nic necítím, necítím své tělo, necítím sebe… Nevím už jak dál, i když už všechno vím…. tak jsem jen jednoduše NEPŘIJAL/A TO, CO JE – SVŮJ PROCES A SEBE V NĚM.
Slovo STRACH, vyměňte za slovo ODPOR
Ráda bych napsala slovo strach vyměňte za slovo láska, ale není-li zbytí a lidé stále žijí ve svém strachu, vezmeme za vděk jinou výměnou.
Ohovárajú vás? Zraňujú vás klebety? Staňte sa silnými!
Zraňujú vás reči okolia? Berie vám energiu, keď vás niekto ohovára? Chcete všetky nepríjemné klebety vysvetliť „zdroju“ a očistiť sa? Moja rada znie: Nebojujte, prežívajte a sledujte len vlastné šťastie!
To, co říkáte, vytváří vaši realitu
Nedávno za mnou přišla jedna žena a vykládala mi, jak špatně se jí daří v její práci. „Je ale nemožné najít jakékoli jiné místo,“ říkala mi. „Nikde nic není. Vůbec nic.“
Přestože jsem pro to neměla žádný hmatatelný důkaz, měla jsem silný pocit, že určitě není nemožné, aby si nějaké jiné místo našla a že někde nějaké určitě existuje. Jen o něm neví. Zatím.
ZÁZRAK JMÉNEM ZMĚNA ÚHLU POHLEDU
Jakmile jsem začala v životě uplatňovat vnitřní změnu úhlu pohledu, stal se můj život doslova zázračným místem plným pokladů, úsměvu, laskavosti a bdělého vědomí.
Sít můžeme, co chceme, ale sklidit musíme to, co jsme zaseli…
V lásce potkáváme vždy právě takového partnera, který je odrazem nás samých. Přitáhneme se ho k sobě dle zákonu rezonance.
NEUSTÁLE VZDÁVEJ DÍKY
Když po ránu posloucháte jak ptáci zpívají, máte nesmírný pocit míru a radosti. Zcela první věc, kterou ptáci dělají po svém probuzení na prahu svítání je, že otevírají svá srdíčka a zpívají svou píseň radosti a díkuvzdání. Díkuvzdání je jejich první myšlenka.
Text, který léčí duši
Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.