Proč neumíme říkat „ne“

To krátké slovo – „ne“ – nám přináší mnoho užitku. Zbavuje nás například nutnosti půjčovat peníze, když sami máme co dělat, abychom vyšli do výplaty. Nemusíme chodit na kávu k sousedce známé celému domu jako drbna, nebo v pět ráno na nádraží vítat bratrance. Existují však lidé, kteří nedovedou odmítnout prakticky nikoho. Utrácejí život plněním cizích přání. Výplatu rozpůjčují, hlídají cizí děti a chodí na večírky, na které nemají peníze ani náladu. Proč je tak těžké říkat „ne“?

 

Jak „vidět“ Boha v „druhých“?

  Jiří Krutina
Často můžeme slyšet nabádání duchovních učitelů, abychom viděli, či přesněji bychom snad měli říci, nazírali Boha v druhých, neboli, jak se říká, uvědomovali si Boha „všude“ a ve „všem“. Již samo toto nabádání v sobě obsahuje skryté nesprávné pochopení spočívající v tom, že existují „druzí“, oddělení od nás samých. Ve skutečnosti si musíme uvědomovat Boha v Sobě – pak si jej uvědomujeme současně i všude a ve všem.

 

Jak se strach z opuštění odráží na vztazích

Vždy je těžké se znovu otevřít a pustit k sobě blíž někoho dalšího. Strach z další bolesti a zklamání je obrovský. Je to jako hra, kde nemůžete dopředu odhadnout, jak to dopadne. Protějšek bývá často testován, zda je dostatečně ryzí na to, aby bylo možné mu věřit. Zkoušky mají často podobu zcela iracionální, dávají smysl zpravidla pouze testujícímu.