Existuje jedna japonská moudrost, která říká: v konfliktu musíme být nikoliv kamenem, ale vodou. A to znamená: voda se může měnit, avšak kámen nikoliv. Pocit vlastní důležitosti, neotřesitelnosti, nadřazenosti je podstatou kamene a on bude člověka bránit. Jenže kámen má pouze jeden vzor chování, jeden způsob interakce s okolním světem, zatímco voda jich má stovky…
Zamyslime sa nad tým, v čo m je zmysel akejkoľvek modlitby. Modlitba začína myšlienkami a slovami. Vyslovujete text a zároveň ho chápete. Ale toto môže byť skutočne prázdne chvenie vzduchu, ak sa vaše myšlienky a slová nezmenia na pocity. S Bohom môžeme komunikovať len na úrovni našej duše a duša – to sú naše pocity.…
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy. Učí nás pokoře. Oh, ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát. To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty. Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach. Někdy bez varování. Bude od nás vyžadováno, abychom začali…
Niekedy sa zdá, akoby ste stáli na mieste. Niekedy sa vrátite k starým vzorcom, k starým zraneniam, urážkam a bolestiam. Niekedy sa vraciate k ľuďom, ktorí vám ublížili, k minulosti, ktorá sa zdala byť uzavretá. Niekedy sa vrátite k starým zvykom, ktoré nie sú užitočné. Pravda je taká, že sa nikdy nevrátite späť. Život nežijeme…
Pre neho je to normálny spôsob zachraňovania lásky. Blahobyt takého človeka zabíja, pretože v pohodlí a pohode sa ešte viac v duši zriekne Boha. A keď je duša mŕtva, neexistuje žiadna budúcnosť. Skúste pochopiť, že vo vašej minulosti nie sú žiadni ľudia, ale iba dialóg s Bohom. Pochopte, že bolesť a radosť sa navzájom dopĺňajú.…
Otázka: Ako pochopiť nespokojnosť s osudom? Je toto nechuť k kolapsu materiálneho, duchovného, budúceho, života a jeho pokračovania nahromadeného v mnohých životoch? Odpoveď C. N. Lazareva: Najprv ide úroveň hmotnej, potom duchovnej vonkajšej, potom úroveň života, ľudskej lásky a potom úroveň osudu. Úroveň osudu je ako súčet žiarlivosti a pýchy, súčet materiálnych a duchovných momentov.…
Všechny aspekty lidského štěstí se omezují na samotného člověka a člověk, to je tělo, duch a duše. Tělo je spojeno s hmotou, duch s prostorem a duše s časem. Čas vytváří prostor a hmotu. Duše vytváří a vyživuje ducha a tělo. Pokud si uchováme lásku k Bohu, když se naše tělo rozpadá, tělo se uzdraví.…
Akákoľvek kríza, akákoľvek vážna zmena – to je nový obrat osudu. Treba to prijať ako danosť, ako znamenie osudu a začať nový život.“ Chápem, že žiť treba, ale nechce sa mi žiť. Šéf ma nenávidí. S mamou nenachádzam spoločnú reč. Môj otec mal epilepsiu a bol alkoholik. Vzťahy s mužom sa už štvrtý rok nedaria.…
Za mistrem Farinem, veleknězem řádu světla, jednoho dne přišel utrápený poutník. Žádal o radu, jak má naložit se svým životem. Mistru pověděl, že se mu nic nedaří a cítí se mizerně. Farin laskavě pozoroval poutníkův vystrašený výraz a v klidu dopil svůj čaj.