Proč neumíme odpočívat a co s tím dělat

Většina z nás už roky žije s heslem „Pracovat, pracovat a ještě jednou pracovat“. Naše výchova také nijak nepodporovala lenost, nicnedělání a lelkování. Nic nedělat byla odjakživa hanba. To je stará, generacemi předávaná jistota:

Bez práce nejsou koláče. Komu se nelení, tomu se zelení. Pečení holubi nelítají do huby. Kdo nepracuje, ať nejí. Práce šlechtí člověka. Zahálka matka neřesti. Mladí ležáci, staří žebráci. Zima se zeptá, cos v létě dělal. Zahálka počátek všeho zlého.

Kdy už se pustit a odejít?

Každý z nás už zažil chvíle, kdy si nebyl jistý, jaký krok by měl dále učinit – a zda by vůbec nějaký měl dělat. 
„Mám v tomto vztahu zůstat a nebo mám odejít? Mám si udržet tuto práci, a nebo se podívat po jiné? Jsem šťastný v tomto městě a nebo bych se měl odstěhovat jinam?“
I když se můžete cítit velmi zmateni při takovém rozhodování, existují snadno rozpoznatelné varovné známky, které vám řeknou, kdy už je čas jít.

Vlastnosti a osobnost dospělých dětí alkoholiků

Děti, které vyrostly doma u alkoholika, si rozvíjejí obdobné osobnostní rysy a vlastnosti. Dr. Janet Woititzová vydala bestseller „Dospělé děti alkoholiků“ v roce 1983. V něm vyjmenovala 13 vlastností dospělých dětí alkoholiků, přitom však tyto vlastnosti přisuzovala i těm dětem, které vyrostly v domácnostech, v nichž se vyskytovaly jiné kompulzivní poruchy chování jako např. gamblerství, zneužívání drog nebo přejídání. Dospělé děti, které doma zažily chronické nemoci, přísné náboženské zásady, pěstounskou péči a různé dysfunkce, mají podle doktorky Woititzové tyto vlastnosti rovněž.