„Ubohá oběť“. Jak zacházet s lidmi, u nichž je všechno špatně

Životní těžkosti nás zocelují. Nebo by alespoň měly… Má se za to, že člověk, který určitými těžkostmi prošel , se rozvíjí, získává nové poznatky a stává se „lepším“. Jsou však lidé, kteří se na svých problémech takříkajíc zaseknou: jsou ustavičně nespokojení, nešťastní a smutní, v jejich životě je vše jen špatné a je-li náhodou dobře, pak je to všechno dozajista nějaké nedorozumění a ve finále určitě bude všechno ještě horší.

 

POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE

zdroj:  Na konci dechu

V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?