Od otevření našich očí když se probudíme, až do doby kdy je zase zavřeme, nám myšlenky v hlavě víří jako o závod. Už jsme si toho i vědomě přestali všímat a podřídili jsme se tomuto proudu. Ať jsou to věci pracovní, starosti, zážitky, emoce … mele se to v nás jako v pračce.
Zákon osudu neboli zákon příčiny a důsledku zní: „Každý dostane to, co zapříčinil. Nic míň, nic víc a nic jiného.“
Od malička nám je vštěpováno, že musíme pomáhat druhým. Že se nám to vrátí, a tak jak pomáháme my, tak bude pomoženo nám. Dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno. A tak se celé životy honíme jak blbci aby se všichni kolem nás měli dobře a doufáme se zataženou prdelí, že se jednou karta obrátí.
Poslední narozeniny přivedly americkou motivátorku Dawn Gluskinovou k zamyšlení nad tím, čemu ji naučily uplnulé roky.
Na cestě za svými sny můžete postupovat beze strachu i bez výhrad. Ve všem, co děláte, jste vždycky pod ochranou – pokud nás anděly požádáte o pomoc a poté se řídíte vedením, které vám poskytujeme.
Cítíte se slabí, protože nemilujete sami sebe – láska je totiž výživou, je to vaše síla. Jak můžete cítit odpovědnost? Stále přehazujete svou odpovědnost na ramena někoho jiného. Bůh je odpovědný, osud je odpovědný, Adam a Eva jsou odpovědní. Had, který oklamal Evu, aby neuposlechla Boha, tento had je zodpovědný. Vidíte pitomost veškerého takového přehazování odpovědnosti na někoho jiného? Na hada před snad miliony lety…
Většina z nás se pohybuje v neustálém kruhu problémů pohnout se z místa. A přitom je to tak jednoduché. Podívejme se například na zlomové období v našem životě. Jsou to situace ne zrovna veselé, které každý z nás už několikrát zažil. Ať jsou to rozchody, něco co se nám nepovede, uděláme si ostudu apod. V takovýto okamžik máme v podstatě jen dvě možnosti.