Dani Johnsonová vyrostla v chudé americké rodině. V sedmnácti porodila, v jednadvaceti se ocitla na ulici, ve třiadvaceti vydělala svůj první milion. Dnes je úspěšnou podnikatelkou, matkou pěti dětí a babičkou několika vnuků. Na svých seminářích vypráví o zásadách, které uplatňovala a uplatňuje při výchově dětí.
Duchovní růst není o tom se od něčeho osvobodit, utéci do ústraní, s nikým se nestýkat, neustále meditovat nebo se na vše jen usmívat.
Ani se zbavit emocí a být neustále nad věcí.
To jsou všechno jen pózy, které se mylně pokládají za ten „správný“ přístup, za „správnou“ cestu k osvícení a zvýšení duchovnosti.
Hoci od začiatku roku uplynul len kúsok, mám pocit, že v tomto krátkom období ubehlo snáď sto rokov. Toľko protichodných energií, informácii, extrémov čo sa ľudí, emócii ale aj prírody týka .. 7 na konci roku kosí čo jej príde pod ruku. Ale viete čo, je to dobre, aspoň vieme kto je „čierny a kto biely“. Kto áno a kto nie. Nijaké „uvidíme“ alebo „skúsime to“. Buď to bude, alebo nie. Začíname reštartom, inak, nanovo, od nuly.
Většina lidí, ať už materiálně nebo duchovně zaměřených, si nejvíce cení vlastního zdraví. Jakmile se v jejich životě objeví zdravotní problém, začnou si uvědomovat hodnotu dobrého zdraví a není pro ně nic tak důležité, jako samotné uzdravení.
Teď je branou do věčnosti. Nauč se odmyslit si pocit své individuální osobnosti. Je dobře žít bez tohoto pocitu. Jde to snadno, když si uvědomíš současný okamžik – TEĎ.
Nebo bytí v TEĎ.
Jakmile pochopíte, jak důležité je, být nezaujatým pozorovatelem všeho co se děje ve vašem nitru, budete mít k dispozici nejmocnější transformační nástroj.
„Je třeba mě potrestat“ – tím vytváříme nadbytečný potenciál. Odplatou za pocit viny bude vždy trest. Pokud se pocit viny nedostaví, nemůže následovat trest.
Životní plány jsou vždycky těsně spojeny s lidmi kolem nás, s jejich city, myšlenkami i činy. Jednání svých blízkých se snažíme předvídat a očekáváme od nich určité chování. Jenže to se ne vždy potvrdí. Nevyhnutelně následuje zklamání.
Nabízíme vám článek, v němž autorka na vlastním příkladu ukazuje, jak je možné se takového očekávání vyvarovat a dosáhnout harmonického vztahu.