Psychologické opěrné body má každý člověk. Do určité míry tvoří smysl jeho života. Lidské vědomí se o ně opírá při výběru chování ve společnosti. S jejich oporou člověk plánuje svoji budoucnost, vytváří svůj nový osud. Na nich závisí, v jakém stavu žije, jestli se raduje, je smutný nebo se mu vůbec nechce žít.
pretože každý z nás je originál 🙂
Žárlivost je jedním z nejnepříjemnějších pocitů, jaké můžeme mít, protože své štěstí dáváme do přímé souvislosti s chováním někoho jiného – a to nám dozajista působí bolest. Jedná se o kombinaci závislosti (strádání) s pocitem strachu ze ztráty, s pocitem, že jsme zranění, odmítaní, ubozí, bezcenní, a rovněž se vztekem. To stačí, abychom se nechali vehnat do stavu nezávislosti, protože to velice bolí.
Další tři dohody se rodí z první dohody. Druhá zní: neberte si nic osobně. Ať se děje kolem nás cokoliv, neberme si to osobně. Když použijeme předchozí příklad, potkám-li vás na ulici a řeknu: ,Hej, ty seš ale blbej,“ aniž bych vás znal, není to o vás, je to o mně. Jestliže si to vezmete osobně, pak snadno uvěříte, že jste blbec. Možná si pro sebe pomyslíte: „Jak to ví? Je snad jasnovidec, nebo to může vidět každej, jakej jsem blbec?“ Bereme to osobně, protože souhlasíme s čímko¬liv, co se řekne. Jakmile souhlasíme, prostupuje nás jed, a jsme v pasti snu pekla.
Moudré rady Louse Hayové o tom, JAK mít rádi sami sebe.
Žít pro sebe je věta, která mnohého poleká. Takový na sebe zaměřený život, jak každý ví, vede k sobectví, zkaženosti a úpadku mravů. Nakonec se člověk ocitne na šikmé ploše… Jednoho dne však jsem si musela přiznat, že můj život mi vlastně tak docela nepatří.
Od otevření našich očí když se probudíme, až do doby kdy je zase zavřeme, nám myšlenky v hlavě víří jako o závod. Už jsme si toho i vědomě přestali všímat a podřídili jsme se tomuto proudu. Ať jsou to věci pracovní, starosti, zážitky, emoce … mele se to v nás jako v pračce.
Zrozumiteľne a jednoducho napísané 🙂