Neberte si nic osobně

Další tři dohody se rodí z první dohody. Druhá zní: neberte si nic osobně. Ať se děje kolem nás cokoliv, neberme si to osobně. Když použijeme předchozí příklad, potkám-li vás na ulici a řeknu: ,Hej, ty seš ale blbej,“ aniž bych vás znal, není to o vás, je to o mně. Jestliže si to vezmete osobně, pak snadno uvěříte, že jste blbec. Možná si pro sebe pomyslíte: „Jak to ví? Je snad jasnovidec, nebo to může vidět každej, jakej jsem blbec?“ Bereme to osobně, protože souhlasíme s čímko¬liv, co se řekne. Jakmile souhlasíme, prostupuje nás jed, a jsme v pasti snu pekla.

Dvacet příčin, proč nedokážeme odpustit

Vždy máme na výběr: můžeme naslouchat hlasu lásky, nebo hlasu ega.

Je těžké odpustit, když posloucháme rady svého ega, které nám namlouvá, že jednáme správně, pokud trestáme osobu, což nás zranila, a odpíráme její lásku. Je těžké odpustit, protože naše ego je tvrdohlavé, stále se nás pokouší přesvědčit, že je lepší a bezpečnější nenávidět, jak milovat.

 

Podvědomí věří tomu, co říkáte

Většina lidí prostě nestojí o to, poslouchat dobré zprávy. Mají raději ty špatné, protože jim poskytují důvod ke stížnostem na život. Mnozí mají ve výzbroji celý arzenál příběhů se špatným koncem, které by nás měly přesvědčit o tom, že světu vládne zlo. Po jistou dobu kdesi působila rozhlasová stanice, která zásadně vysílala pouze dobré zprávy. Ovšem zkrachovala.