Jedna vteřina. Přesně tolik je potřeba, abyste se cítili lépe a vnesli do svého života o něco více radosti.
Nevěříte? Zkuste jen jeden krok z těch, které dále popisujeme, a přesvědčte se sami.
Pocit, že někam patříme, je pro člověka životně důležitý. Každý člověk se potřebuje cítit spojen s druhými, aby byl šťastný, dokonce i introvertní lidé, kteří si užívají mnoho nezávislosti.
„Když nás někdo blízký zradí, máme na vybranou, jak se zachovat.
Čemu dovolujeme proudit do našeho života a čemu umožňujeme proudit z něj pryč? Život, stejně jako oceán, neustále stoupá a klesá, ale my se často pokoušíme ten pohyb ovládat. Zavrhujeme to, co se jeví jako těžké, a nutíme věci, aby se děly, protože chceme zažívat více radosti. Někdy se do oceánu překotně ponoříme a nepočkáme, až obdržíme náležité vybavení umožňující pohyb v jeho hloubkách. Pak zjišťujeme, že se topíme a máme potíže. Kdybychom si našli chvilku, uvědomili si celou situaci a do hloubky naslouchali sami sobě, problémy by nikdy nenastaly.
Pokud čtete tenhle dopis, znamená to, že už jsem k vám dorazilo. A hned začnu nadávat, protože mám proč! Už mě to fakt zmáhá…
Mohu dát spoustu dobrých rad a spoustu skvělých nápadů, ale tím, kdo rozhoduje, jste vy. Můžete mé rady přijmout, nebo ne. Svůj svět ovládáte jen vy.
Od chvíle, kdy dítě opustí matčinu dělohu, není nikdy samo – je s matkou, s rodinou, s přáteli, s ostatními lidmi. Okruh známostí, přátelství a vztahů se čím dál více rozrůstá a okolo člověka se shromáždí celý dav lidí. To je to, co nazýváme život. A čím více je ve vašem životě lidí, tím více si myslíte, že žijete bohatý život. Jakmile se však začnete přesouvat do nitra, všechny tyto tváře se vytratí, celý tento dav se rozplyne. Musíte se rozloučit naprosto se všemi, musíte říct sbohem dokonce i svému nejbližšímu příteli. Přijde chvíle, kdy vás nebude moci doprovázet ani váš milenec.