Mezi vlastnostmi, které přísluší skutečným praktikantům směřujícím k dokonalosti, září pokora (spolu s láskou) jako diamant v královské koruně. Čím obtížnější je ji získat, tím je mezi skutečnými hledači duchovna více sledována a ceněna. Vyžaduje totiž především božskou integraci individuálních prvků bytosti v univerzální celek makrokosmu.
Kamkoliv přišel, každému říkal, že láska je pouhým výmyslem básníků či náboženství, které se snaží ovlivňovat slabou mysl lidí, aby je mohlo ovládat. Tvrdil, že láska neexistuje, a proto ji tedy nikdo nemůže najít, i kdyby ji hledal sebevíc…
Boh je skúsený bankár, ktorý hodnotí lásku viac podľa skutkov ako podľa slov.
Ignác z Loyoly
Jako již několikrát vám nyní připomínám: praktikujte vše, o čem píšu. Jinak to nefunguje. Zkuste jen tak chvíli věřit, že jste hodni toho, mít se skvěle, aniž musíte tvrdě pracovat. Nemusíte nikam chodit, nemusíte dělat nic víc. Kromě toho, že začněte věřit. Věřit, že je to možné. Nemusíte tomu říkat bůh. Vůbec nejde o nějaké symboly nebo jména. jde jen o jediné – pouze na jediném záleží, na tom, jestli to dovolíte, jestli uvěříte, že je to možné. To stačí, nic víc. Znamení dostanete dřív, než si myslíte. Stačí mít oči a uši otevřené. Zjistíte, jaké „náhody“ vás začnou potkávat.
Podle starého súfijského příběhu žil kdysi dávno v jedné zemi na Středním východě král, který se neustále zmítal mezi štěstím a zoufalstvím. Dokázala ho rozčílit i sebenepatrnější věc, a štěstí vždy velmi rychle vystřídalo zklamání a beznaděj. Až to jednoho dne krále přestalo bavit. Rozhodl se, že najde způsob, jak z toho ven. Dal poslat pro jednoho moudrého muže, o kterém se říkalo, že je osvícený. Když ten muž přišel, král mu řekl: „Chci být jako ty. Poraď mi, prosím, co mám udělat, abych byl také tak klidný, vyrovnaný a moudrý. Dám ti za odměnu, oč mě požádáš.“
Čo je našim cieľom? Kde si staviame hranice a prečo? Nie je to zo strachu z neznáma?
…niečo k tomuto všetkému, na zamyslenie sa 🙂