Existuje část dnešního konzumního světa, která nás neustále nutí chtít víc, kupovat víc, jednat impulzivně, hromadit věci, řešit problémy utrácením, víc a víc tvořit, hledat vzrušení v cestování, dělat víc, být víc.
Co by se ale stalo, kdybychom se naší závislosti zbavili?
Na fb som narazila na citát, na ktorý som chcela reagovať. Ale komentár by bol hodne dlhý. Preto tento článok…+ kopec iných vecí, ktoré ma pri tom napadli. Prosím berte to len ako môj súkromný názor a pohľad na to, čo sa okolo deje.
Na světě jsou peníze zapotřebí. Měli by jste jich však mít jen tolik, kolik potřebujete k uspokojení nutných potřeb. Peníze byste také měli mít proto, abyste mohli pomáhat druhým. To je nejvhodnější způsob, jak s penězi nakládat: totiž udělat jimi druhým radost.
Fenomén dnešní doby hledání sebe sama, hledání vyrovnanosti a štěstí, cesty seberealizace a spokojenosti. Všechno je to krásné, velice vznešené. Všude kolem nás je toho mnoho. Není město, kde by se o tom nemluvilo, není žen ani mužů, kteří by po tom netoužili.
Výborne napísané, jednoducho vysvetlené 😉
Exkluzivní rozhovory s nejbohatšími osobnostmi jsou doménou našeho časopisu FC. Tentokrát musíme udělat výjimku. Nejbohatší žena světa se nezpovídá každý den a její komentáře jsou tak specifické, že je nechceme vyhradit předplatitelům. Neříkáme, že to změní váš život a peněženku, ale třeba vás inspiruje k zamyšlení. Paní Christy Walton není v Česku známá. Vede americký maloobchodní…
Úspěch podléhá zcela jednoduchým pravidlům. Jakmile je poznám a začnu se jimi řídit, bude úspěch „nevyhnutelný“.
Starý člověk byl velmi vážný, starý člověk byl „workoholik“. Nový člověk bude hravý – homo ludens. Bude věřit v užívání si života. Odloží slova jako „služba“, „obětování“. Nebude se pro cokoliv obětovávat. Nebude obětí jakémukoliv oltáři – státnímu nebo náboženskému, kněžskému nebo politickému.
V našich životech mnohdy nastanou chvíle, kdy se cítíme být zoufalí, bezmocní, opuštění a smutní, či jak říkáme na dně. Tyto stavy bývají doprovázeny emocemi jako je strach, pocit nenaplnění či osamění, někdy se cítíme být nepochopeni.