Člověk dospěje ve svém vývoji do bodu, kdy je konfrontován s tímto tématem a přicházející události, informace a životní témata mu dávají možnosti poznání. Je to úroveň takřka mistrovská, kdy dochází k opravám na hlubší rovině a lze vše pojmout z běžného života. O co zde jde?
My všichni máme odlišné názory. Vy můžete mít ty pravé pro sebe a já mám ty pravé pro mě. Nezáleží na tom, o co v tomto světě jde, jediná věc, na které můžete pracovat, je co je pro vás dobré. Musíte se dostat do kontaktu se svým vnitřním vedením, protože to je moudrost, která zná odpovědi pro vás. Není jednoduché naslouchat sami sobě, když vám vaši přátelé a rodina neustále říkají, co máte dělat. Přesto však všechny odpovědi na všechny vaše otázky, na které se chystáte ptát, leží uvnitř vás právě teď.
Každý někdy v životě vzplanul hněvem a nenávistí, každý někdy podlehl pocitům strachu a křivdy, poddal se napětí a únavě. Mnozí lidé si však s těmito stavy nevědí rady. Tyto pocity nejsou nic jiného než neduhy, kterých je třeba se zbavit. V našem článku vám povíme, jak negativní emoce a pocity přeměnit v sílu, která vám vrátí klid a naplní vás láskou.
Byť úprimnými je pre mnohých z nás problém.
Mnohí z nás nedokážu vyjadriť svoje pocity bez vnútorného cenzora. Neodvažujeme sa byť spontánni. Namiesto toho mentálne nacvičujeme predtým, ako hovoríme s naším manželom, manželkou, rodičmi, priateľmi, deťmi a kolegami. To, čo hovoríme, nie je to isté ako to, čo si myslíme.
Najděte způsob, jak konkrétně vyjádřit vámi věřené pravdy.
Nestaňte se protivnými přesvědčujícími, odmítající světské radosti života a neustále meldujícími o nutnosti změny. Ale buďte připraveni nepopřít sami sebe a svá přesvědčení, kdykoli bude někdo chtít nebo potřebovat naslouchat.
Jaké máme cíle? Co si přejeme, aby se stalo v našem životě – tento týden, tento měsíc, v následujících pěti letech?
Rozčilujeme se v dopravních zácpách, štvou nás nešikovní kolegové a paličatí partneři… Ztrácíme spoustu energie něčím, co stejně nemůžeme změnit. Jak se naučit přijmout něco, s čím nesouhlasíme?
Nějaký pozitivní chytrák prohlásil, že život je jako zebra. Černá se střídá s bílou. A co když náš scénář uvízne v černém pruhu? Člověk kouká kolem sebe a všude prázdno. Nic než prázdnota. Do jakého megafonu pak má našinec křičet, když poblíž není nikdo, kdo by ho miloval, kdo by mu rozuměl? Dřív nebo později si každý řekne, že ho život hodil přes palubu.